Pomohl Vám tento blog?

pátek 1. února 2008

České baroko

- nastává po Bílé Hoře => posílení katolické církve => význam má víra
- literatura = nástroj rekatolizace
- většina vzdělanců byli stoupenci reformačních církví => odchází do exilu
- nedůvěra v rozum
- zobrazení lidského utrpení, strachu
- nositelé vzdělanosti i kultury byli jezuité
- 2 proudy literatury

a) exulantská literatura ( nekatolíci opouští vlast a tvoří v zahraničí – případ J. A. Komenského)
b) domácí literatura

DOMÁCÍ (OFICIÁLNÍ) LITERATURA
- psána česky i latinsky
- duchovní lyrika – legendy, náboženská dramata, životopisy svatých, duchovní písně
- naučná lit. – historická
- psána jezuity
- význam měla také lidová a pololidová tvorba

Duchovní lyrika

ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600 – 1676)
- varhaník, hudebník a autor duchovních písní
- básník i skladatel – ke svým písním skládal hudbu
- v jeho textech zastoupeny motivy barokní mystiky
- sbírka Česká mariánská muzika – kancionál
- patří sem ukolébavka Chtíc, aby spal
- hudební skladba Loutna česká
- Svatonoční muzika

BEDŘICH BRIEDEL (1619 – 1680)
- básník, překladatel, profesor rétoriky
- česky píšící jezuita
- báseň Co Bůh? Člověk? – zabývá se kontrastem boží dokonalosti a nicotnosti lidského života, která má jediné východisko – upnutí se k Bohu
- Život sv. Ivana - prozaicko-veršovaná adaptace starších legend o sv. Ivanovi

VÁCLAV JAN ROSA
- zabýval se jazykovědou => napsal rozsáhlý českoněmecký slovník, který byl později podkladem pro slovník J. Jungmanna
- purista – tvořil novotvary => zbavení češtiny cizích slov
=> kapesník = utřinos
Naučná próza

BOHUSLAV BALBÍN (1621 – 1688)
- spisovatel, historik a literární teoretik
- český vlastenec píšící latinsky => vztah k národu a jazyku je víc než víra v Boha
- vztah k našemu regionu - jistou dobu působil v Klatovech
- Rozmanitosti z historie království českého – encyklopedie
- zabývá se dějepisem, zeměpisem i národopisem
- tzv. Balbínova obrana vydána pod názvem Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého r. 1775 Františkem Martinem Pelcem
- napsána latinsky, pojednávala o češtině – vzbudila odpor jezuitského řádu a nemohla být za Balbínova života vydána => obhajoval češtinu jako kultivovaný jazyk

Lidová, pololidová tvorba
- český jazyk upadá => česky se mluví jen na venkově
- lidová – ústní lidová slovesnost
- písně, pořekadla, pohádky
- pololidová – psána měšťany, kteří znali venkovské prostředí
- přechod mezi oficiální a lidovou tvorbou
- Kramářské (jarmareční) písně
- interludia = lidové frašky => Václav František Kocmánek
- písmácké paměti

EXULANTSKÁ LITERATURA

PAVEL STRÁNSKÝ
- žil v Polsku
- O státě českém – latinsky psané

PAVEL SKÁLA ZE ZHOŘE
- žil v Německu
- Historie církevní – dějiny evropské a české reformace

JAN TŘANOVSKÝ
- slovenský autor
- Písně staré a nové - kancionál

JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)

a) moderní pedagogika
- jeho pedagogické spisy spadají již do doby humanismu
- Didactica, Škola hrou, Informatorium školy mateřské, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená

B) NÁBOŽENSKÉ SPISY
- Labyrint světa a ráj srdce - alegorická skladba se symboly a příslovími a citáty z Bible
- alegorie (jinotaj) = obrazné vyjádření abstraktního skrze něco velmi konkrétního
- hl. postavou je Komenský sám – coby poutník prochází světem (městem) a hledá práci, ale
s ničím není spokojený a všechno kritizuje => ve městě se nachází 6 hlavních ulic – každá značí jednu ze společenských vrstev lidí
- doprovází ho Všudybud a Mámení – poutník od nich dostává brýle, díky kterým má vidět
vše pozitivně („růžově“), ale protože mu byly nasazeny křivě, je schopen pozorovat i holou skutečnost => tento svět vypadá z dálky ušlechtile a spořádaně, ale při bližším zkoumání jsou patrné jeho četné nedostatky
=> první část tohoto díla vyznívá kriticky k poměrům a k okolnímu světu
=> jediným východiskem se v druhé části stává víra v boha
- Hlubina bezpečnosti – svět je kruh, uvnitř kterého je Bůh
- Kšaft umírající matky jednoty bratrské - kšaft = závěť – Jednota bratrská zosobněná jako loučící se matka - obrací se k národu jako ke svému dědici – provázeno nadějí i vírou v lepší budoucnost celého českého národa => projeven smutek nad osudem Jednoty bratrské, která je již odsouzena k zániku, její příslušníci pozbývají naděje na návrat do vlasti (díky uzavření vestfálského míru)

C) VŠEVĚDNÍ SPISY
- Vševěda – Komenský se domnívá, že čím víc bude lidstvo chytřejší, tím bude mravnější
D) FILOZOFICKÁ DÍLA
- Cesta světla – názory Komenského na vzdělání
- Listové do nebe – fiktivní dopisy Bohu => pět dopisů, v nichž chudí žalují Kristovi na bohaté - Kristus chudé utěšuje a zároveň napomíná chudé i bohaté, aby žili podle božího zákona
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

E) MÍROVÉ SPISY
- Anděl míru – míru se dá dosáhnout vzděláním

Světové baroko

(pol. 16. – pol. 18.stol.)
- období neklidu a mnoha válek jak u nás tak ve světě (třicetiletá válka, rakousko-pruská válka, francouzská a anglická buržoazní revoluce) => vznik absolutistických monarchií
- upevnění moci církve
- znaky baroka – rozčarování z nenaplnění renesančních myšlenek => pocit marnosti člověka => není víra v člověka a lidský rozum
- nejistota a neklid => upevnění víry v Boha
- uplatňuje se fantazie a mystika
- motivem je často vylíčení lidských utrpení
- umělecké prostředky – nadsázka, protiklady, dramatičnost, symboly, alegorie, neologismy, slovní hříčky

SVĚTOVÉ BAROKO

● Španělsko
- mystická poezie – alegorie, dvojsmysly
- upevnění víry v Boha

TEREZA Z ÁVILY (1515 – 1582)
- ve svých dílech podává návody ke klášternímu životu
- vroucně líčí své milostné pouti k bohu – přední básnířka španělské milostné lyriky ježíšovské

JAN Z KŘÍŽE (1542 – 1591)
- ovlivněn působením Terezy z Ávily, jeho dílem dosáhla španělská mystika svého vrcholu

PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600 -1681)
- dramatik a lyrik
- jeho tvorba je poznamenána renesancí => inspiroval se Lope de Vegou
- Soudce zalamejský – divadelní hra s námětem podobným Fuente Ovejuna
- filozoficko-náboženské hry
- Život je sen – lidský život je pouhým snem, předchází posmrtnému


● Itálie

TORQUATO TASSO (1544 – 1595)
- dvorský autor
- Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinská epopej
- obléhání Jeruzalému křesťanskými vojsky z přelomu 11. a 12. st. (období křížových výprav)

COMMEDIA DELL´ ARTE
- herci improvizují
- pevně daná dějová linie
- pantomima
- velký význam rekvizit a vlastností
- zveličování vlastností


● Anglie

JOHN DONNE (1572 – 1631)
- autor lyrických veršů milostných i duchovních
- svojí poezii proložil rouhavými pochybnostmi a hrůzou před smrtí
- zakladatel metafyzické školy – zaměřená na zákl. otázky lidského bytí
- dílo Písně a sonety

JOHN MILTON (1608 – 1674)
- psal poezii, elegie, traktáty a sonety
- epos Ztracený ráj
- volné zpracování biblického příběhu o vyhnání Adama a Evy z ráje => po provinění následuje trest
- pro pochopení skladby Ztraceného ráje je vhodné znát spis O křesťanské nauce – Milton v něm vyložil své náboženské názory, pojetí dobra a zla
- na epos Ztracený ráj navazuje dílo Ráj znovu nabytý

● Německo

HANS JACOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELHAUSEN (1621 – 1676)
- román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
= Prosťáček nejprostší
- děj se odehrává v Německu, které je rozvrácené 30-ti letou válkou => autor sám válku zažil
- hl. postava - mazaný a sečtělý Simplicius, který je zároveň ale úplně prostý člověk
- Simplicius je zobrazením člověka, který má zkušenosti s válčením v tehdejší době – z otcova domu byl vyvlečen vojáky a nyní, mnohdy v přestrojení (jako blázen či žena) prochází válčící Evropou

Renesance a humanismus v Čechách

( 2. polovina 15. st. až počátek 17. st.)

RENESANCE V ČECHÁCH
- v Čechách moc neprobíhá (vliv náboženské ideologie)
- Karel IV. – spojení s italskou renesancí a humanismem (jeho přítel byl Petrarca)
- knížky lidového čtení, zábavná próza – např. Historie o bratru Janu Palečkovi, O Faustovi, O Donu Juanovi
- Hynek z Poděbrad – syn Jiřího z Poděbrad
- básník =>dílo : - báseň Májový sen
- pobýval v Itálii => přeložil 11 novel Dekameronu
- Frantova práva – parodie na cechovní předpisy

HUMANISMUS V ČECHÁCH
- málo původních děl => hodně překladů => snaha poznávat cizí literatury a vyrovnat se jim
- ovlivňován latinou => latina měla vliv i na rozvoj spisovné češtiny
- lit. řeší náboženské a společenské otázky
- vzniká naučná literatura pro měšťany – zaměřená k životní praxi
- ustupuje se od verše a preferuje se hlavně nauková próza, snahy o rozšíření humanistické vzdělanosti
- význam knihtisku – vynalezen r. 1450 Janem Gutenbergem – tzv. inkunábule = knihy vytištěné do r. 1500 (prvotisk)
- humanismus je nejdříve omezen na učenecké kroužky (šlechta a duchovenstvo ) => vznik děl latinských
- později se k humanistickým myšlenkám hlásí i vzdělaní měšťané, hlásili se také k reformaci, upřednostňují češtinu jako literární jazyk

JEDNOTA BRATRSKÁ
= centrum humanismu
- vznikla 1458
- volbou vlastních kněží se osamostatnila od českých katolíků a husitů
- její členové kladli důraz na řád, kázeň a vzájemnou výchovu + vycházeli z učení Petra Chelčického o rovnoprávnosti všech občanů českých zemí => protože neuznávali rozdíly mezi lidmi a tudíž popírali stavy, provokovali vládnoucí kruhy a stali se terčem pronásledování – často byli prohlašováni za kacíře
- Jednota bratrská má zásluhu na vydávání Bible kralické
- vydávána průběžně v letech 1579 až 1594
- její tvorba se řadí mezi tzv. překlady ad fontes – překládání rovnou z originálu a ne přes jiné překlady
- jazyk Bible kralické = biblitština => stala se vzorem spis. češtiny => položení základů dnešní spis. češtiny
- po nezdaru českého stavovského povstání byla duchovní elita Jednoty bratrské nucena emigrovat

2 PROUDY HUMANISTICKÉ TVORBY
- oba 2 proudy se navzájem doplňovaly a ovlivňovaly
- a) LATINSKÝ PROUD – pro vzdělané
- napodobování antických vzorů
- autoři = církevní hodnostáři, šlechta


b) NÁRODNÍ PROUD – autoři jsou měšťané => prosazování češtiny
- vzdělávací cíl => lit. měla posílit sílu měšťanstva

ad. a) LATINŠTÍ HUMANISTÉ
Jan z Rabštejna

- Dialogus – diskuze o poměrech v Čechách za Jiřího z Poděbrad – autor zde hájí zájmy státu

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 – 1510)
- studoval především spisy antické
- pokračuje v tradici psaní traktátů – např. O lakotě, O ubohosti
- kritika tehdejší šlechty v díle Satira ke sv. Václavovi

Jan Skála z Doubravky = „Dubravius“
- Rada zvířat – veršované rady panovníkovi

Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
- básník, profesor a později rektor UK - dílo Cechias – veršované dějiny Čech
- inspiroval Zikmunda Wintra k vytvoření Mistra Campana – stal se hlavní postavou tohoto díla


ad. b) NÁRODNÍ PROUD


I.) TVORBA VZDĚLÁVACÍ, nauková
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 - 1520)
- univerzitní mistr a vynikající právník
- překlady z latiny
- formoval program humanismu v předmluvě k překladu díla O napravení padlého od Jana Zlatoústého
- usiloval o lit. psanou pěknou češtinou
- Knihy devatery – právnické dílo
- jazykově dokonalé, psáno srozumitelně a přehledně

- rozvoj psaní mluvnic => např. Vavřinec Benedikti z Nudožer

II.) TVORBA ZÁBAVNÁ
- Řehoř Hrubý z Jelení – přeložil dílo Chvála bláznovství od E. Rotterdamského => alegorie, satira
- Václav Písecký
- Mikuláš Konáš z Hodiškova – vydavatel zábavné literatury

III.) KRONIKY
Václav Hájek z Libočan (nar. na konci 15. st. – 1553)
- Hájkova kronika = Kronika česká => psána česky
- zachycení českých dějin od praotce Čecha do Habsburků
- kromě fakt obsahuje i historické nepřesnosti
- srozumitelný jazyk
- spíše připomíná uměleckou lit.
- oslava šlechty a katolictví
Mikuláš Dačický z Heslova
- Paměti – zachycuje události v Čechách i jiných zemích => např. pálení čarodějnic, 1. pitva v Praze

VRCHOLNÝ HUMANISMUS V ČECHÁCH
- rozvoj lit. vyžadoval znalosti jazyka i jeho rozvoj
- 15. – 16. stol. – vzniká současně lit. psaná latinsky i česky => převahu začíná mít lit. psaná česky => z velké části měšťanská

Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- biskup Jednoty bratrské, pedagog, básník, překladatel, historik, gramatik, podporoval myšlenku šíření vzdělanosti
- vydal překlad Nového zákona – stal se součástí Bible kralické (svým překladem Nového zákona vlastně podnítil skupinu autorů v Jednotě bratrské k vydání Bible kralické), překlad na dlouhou dobu vzorem jazykové správnosti
- vztah k češtině – spoluzakladatel spis. češtiny => v lit. prosazoval spis. češtinu, užíval i knižní tvary
- oceňoval krásu ČJ
- nářečí a hovorová čeština nemá se spis. češtinou nic společného
- Gramatika česká – rozsáhlé dílo
- nepůvodní dílo => vzniklo na základě starší mluvnice
- stala se jazykovou příručkou při překladu Nového zákona
- Filipika proti misomusům - útočná řeč proti těm, kteří nepřejí umění a vzdělání
- misomusové – nepřátelé múz
- působil také jako hudební teoretik
- teoretický spis o hudbě – – psán česky Musica
- uspořádal zpěvník jednoty bratrské – tzv. Šamotulský kancionál a Ivančický kancionál

Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599)
- překládal do češtiny významná evropská díla
- shromáždil kolem sebe skupinu spisovatelů
- důležitost kladl na obsah i jazyk děl
- přispěl ke zvýšení jazykové kultury a upevnění jazykové normy
=> „veleslavínská čeština“ => doba Adama z Veleslavína = ZLATÝ VĚK ČESKÉ LIT.
- tiskař a nakladatel - působil v nakladatelství Melantrich a po smrti tchána Jiřího Melantricha převzal tiskárnu
- dílo Kalendář historický – stručný přehled světových dějin => k některým přidal i vlastní hodnocení
- Knížky lidového čtení – srozumitelná čeština
- př. Příběhy o Enšpíglovi, Příběhy o Palečkovi (= šašek Jiřího z Poděbrad)
- Knihy dvě o založení země české – umožňují porovnat pohled katolíka a kališníka na vývoj v českých zemích
- zeměpisné dílo Kronika moskevská
- lexikograf - píše slovníky využívané i ve školách => nejvýznamnější ze čtyř slovníků Silva Quadrilinguis (Slovní zásoba čtyřjazyčná – česko – latinsko – řecko – německý)

V době humanismu dochází také k rozvoji cestování – tvorba CESTOPISŮ – mají naučnou i zábavnou funkci funkci
Oldřich Prefát z Vlkanova - Cesta z Prahy do Benátek
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - diplomat, hudebník a literát - ve svém díle uvádí své poznatky z cest po Svaté zemi a Egyptě
Václav Vratislav z Mitrovic - člen diplomatického poselstva Rudolfa II. do Cařihradu – popis této cesty v díle Příhody

- výchovná lit. – Šimon Lomnický z Budče – prozaické dílo => Kupidova střela

Do humanistického období v české literatuře spadá i část tvorby Jana Ámose Komenského (1592 – 1670)
- jedná se především o jeho pedagogické spisy
Didactica
- didaktika je disciplínou pedagogiky, zaobírá se teorií vyučování
- toto dílo obsahuje zásady Komenského učení
- chce vzdělání pro všechny
- je proti mechanickému učení bez pochopení logických souvislostí
- naučená látka by se měla průběžně opakovat
- žáci mají být děleni podle jednotlivých věkových skupin
- proces vyučování má být veden zajímavě – spis Škola hrou
Informatorium školy mateřské
- pojednává o výchově dětí předškolního věku
Orbis pictus (Svět v obrazech)
- kniha obrazů a textů psaná čtyřmi jazyky – 1. obrázková učebnice
Všeobecná pravda o nápravě věcích lidských
- spis snažící se o výchovu nových generací formou ponaučení z chyb generací předchozích
jazyková učebnice Brána jazyků otevřená
- přichází s ideou, že cizí jazyky lze naučit pouze prostřednictvím porozumění přes jazyk mateřský

=> Druhý tematický okruh Komenského tvorby již spadá do období baroka.





Humanismus a renesance ve světové literatuře

(poč. 14. – poč. 17. stol.)
- rozvoj : - měst, obchodu, řemeslnictví, společnosti, přírodních věd, vznik 1. manufaktur, zámořské objevy, vynález knihtisku
- na významu nabývá měšťanstvo – pře se se šlechtou a církví o moc

RENESANCE
- umělecký a myšlenkový směr => vymaňování ze středověkého způsobu myšlení
= znovuzrození, obrození antiky a antické kultury jako vzoru
- nový rozvoj umění, literatury, filozofie => důraz na lidský rozum a pozemský život, středem zájmu je člověk, poznání života a člověka, zákonitosti života a přírody
- víra v lidské schopnosti a síly, důraz na osobnost člověka
- snaha o univerzální pojetí života a světa, prózy, poezie a vědy
LITERATURA – obnova antických žánrů => epos, satira, drama i komedie, lyrické písně, životopis,
- nově vzniká epistolární lit. => psaní dopisů

HUMANISMUS
- human = lidský
- myšlenkový směr, životní a vzdělanostní program
- vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozvoj osobnosti, důraz na lidské schopnosti a vlastnosti, právo člověka na svobodné rozhodování
- rozumové jednání
- upřednostňování vytříbené klasické latiny => objevují se ale i národní jazyky
- často dialogy

● Itálie
- vznik – přelom 13. a 14. stol. => centrum = Florencie

DANTE ALIGHIERI (1265 - 1321)
- pochází z Florencie ze šlechtické rodiny, což mu umožnilo vzdělání
- musel do vyhnanství => žil ve Veroně
- jeho život byl poznamenán láskou k Beatrice
- zpočátku se zabývá dvorskou milostnou lyrikou a rytířskými náměty, zpracovanými v sonetech a v kancónách
- kancóna - původně francouzská básnická forma, používaná v té době hlavně ve dvorské lyrice
- Nový život – psáno italsky formou deníku
- milostné básně prokládané prózou
- vrcholné dílo – duchovní alegorický epos Božská komedie
- má 3 části - Peklo, Očistec a Ráj - každá po 33 zpěvech => symbolika čísla 3
- hl. postavou je básník sám. V doprovodu básníka Vergilia prochází nejprve lesem, ohrožován 3 šelmami –
Smyslností, Pýchou a Lakotou, poté peklem a očistcem, kdy dramaticky popisuje muka odsouzenců, mezi které umisťuje i své politické odpůrce. Tím se snaží upozornit na lidské hříchy a varovat tak před zkažeností světa. Před branou Ráje ho musí Vergilius jako pohan opustit a na místo průvodce nastupuje jeho životní láska Beatrice, symbol nadpozemské krásy.
- tercíny - typické verše italské renesance
- Dantova Božská komedie inspirovala mnoho pozdějších děl, například Komenského Labyrint světa a ráj
srdce nebo Kollárovu Slávy dceru

FRANCESCO PETRARCA (1304 - 1374)
- taktéž florentský rodák - také jeho vykázali do vyhnanství, které prožil ve francouzském Avignonu
- přítel Karla IV.
- jeho dílem se prolíná jeho celoživotní láska k Lauře - Sonety Lauře
- sonet = znělka
- skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších, a dalších dvou po 3 verších
- myšlenková stavba - první strofa (teze) je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí)
- o její ctnosti, kráse a činech, ale i o místech, které ji básníkovi připomínají, a o jeho marné touze a stesku (Laura předčasně zemřela a on na ní stále vzpomíná)

GIOVANNI BOCCACCIO (1313 - 1375)
- prozaik – píše novely
- byl i humanista
- byl zakázán církví
- znaky – světská témata
- kritika církve a měšťanů
- žena je rovna muži
- Dekameron (volně přeloženo jako Kniha deseti dnů )
- soubor sta novel zasazených do dějového rámce
- V úvodním příběhu se dovídáme o morové epidemii ve Florencii, před kterou utíká šlechtická společnost sedmi dívek a tří mladíků. Na venkově, v idylickém prostředí, si krátí čas vyprávěním vážných i veselých historek. Každý den se věnují určitému tématu, většinou však převažují milostné příběhy, které podávají výstižný obraz soudobého života v Itálii, vzdáleného křesťanskému odříkání.

● Francie
- renesance se zde objevuje později než v Itálii => v důsledku 100 leté války s Anglií

FRANCOIS VILLON ( 1431 ? - 1463 ? )
- vlastním jménem François de Montcorbier
- 1. moderní básník Evropy => je pokládán za tzv. prokletého básníka => díky němu proniká do francouzské renesanční poezie reálnější pohled na svět
- studoval na univerzitě v Paříži, následně ale zvolil bohémský způsob života – jeho leckdy dobrodružný život se mu stal zdrojem témat pro jeho poezii – snažil se sice žít spořádaně, ale nedosáhl toho. Byl dokonce i obviněn z vraždy.
- v jeho dílech se objevují dvojsmysly a protiklady
- zakladatel francouzské (villonské) balady
- lyrická báseň => první 3 sloky jsou delší a 4. sloka je kratší
- cykly balad Malý testament a Velký testament (testament = závěť)
- Velký testament - zamýšlí se nad svým životem, vyjadřuje lítost nad promarněným mládím a omlouvá své hříchy chudobou a osudem
- Malý testament - formou ironických a satirických básní se loučí se svými přáteli

- pohnutý život Françoise Villona zaujal mnoho pozdějších autorů. Jarmila Loukotková ho zobrazila v románu Navzdory básník zpívá a Voskovec s Werichem o něm napsali divadelní hru Balada z hadrů.

FRANCOIS ROBELAIS (1494 ? - 1553)
- největší prozaik v renesanční Francii
- humanista
- pětidílný satirický román Gargantua a Pantagruel
- 5-ti dílný román ze života obrů Gargantuy a jeho syna Pantagruela
- paroduje rytířské romány - u hrdinů jsou přehnaně zveličeny tělesně rozměry a jejich síla
- výsměch středověkým názorům
- satirický pohled na běžné životní situace i na církev – román působí jako posměšný, ale i výchovný (líčí cestu za poznáním)
- burleska = literární útvar hrubě komického rázu

MICHEL DE MONTAIGNE (1533 – 1592)
- dílo Eseje => vytvořil nový lit. žánr = ESEJE
- esej (= pokus) – menší lit. útvar pojednávající duchaplným způsobem o zajímavých otázkách (=> dnes pojednání na odborná témata)
- propagace radostného a šťastného života

PIERRE DE RONSARD
= „francouzský Petrarca“
- milostná poezie => dílo : - Sonety Heleně
- za vzor si bere antiku a italskou renesanční lit.

● Španělsko
- renesance se zde rozvíjí i přes hospodářský a politický úpadek
= „zlatý věk španělské lit.“
- nový druh románu => PIKARESKNÍ ROMÁN (Pikaros = šibal)

MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA (1547 - 1616)
- Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha
- parodie na rytířské romány
- vypráví příběh chudého zemana, který se, ovlivněn četbou rytířských knih, vydává jako rytíř Don Quijote do světa (pouze do okolí jeho domu) naplňovat rytířské ideály. Realita je však jiná a on se často ocitá na straně poražených. Brání svým mečem dobro a svou čest i v naprosto nesmyslných případech (boj s větrnými mlýny), a proto ho okolí má spíše za legrační figurku a podivína.
- v postavě Sancho Panzy, Don Quijotova zbrojnoše, dokázal Cervantes propojit vznešené ideály se zdravým selským rozumem
- kůň Rosinanta
- láska Dulcinea

=> donkichot = přenesené pojmenování
= někdo, kdo o něco marně usiluje

LOPE DE VEGA (1562 - 1635)
- dramatik - počet jeho her je odhadován na 2000
- hry s historickým námětem, kdy je často zobrazován konflikt mezi tyranským šlechticem a poddaným, který končí většinou ve venkovanův prospěch
- hra Ovčí pramen (Fuente Ovejuna)
- líčí povstání městečka Fuente Ovejuna proti zástupci španělského krále, který utlačuje poddané
- podle skutečné události

TIRSO DE MOLINA (1584 – 1648)
- žák a pokračovatel Lopé de Vegy
- hry s náboženskou tématikou
- hra Svůdce sevillský a kamenný host
- do literatury uvádí postavu Dona Juana – dobrodružného a chladnokrevného kavalíra, který ustavičně vyhledává nové lásky a nová nebezpečí => za zkázu mnohých lidských životů jej nemine boží trest

● Anglie
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)
- Povídky Canterburské
- pestrá společnost obyčejných lidí, většinou drobných měšťanů, koná náboženskou pouť ke Canterburské katedrále k hrobu světce Thomase Becketa. Poutníci si zpříjemňují cestu vyprávěním různých příběhů. V nich je výstižně, jemně ironicky, charakterizován život tehdejších prostých lidí.

WILLIAM SHAKESPEARE (1564 - 1616)
- herec, dramatik, básník
- světská tématika
- náměty : - slavné osobnosti, anglické kroniky, antika, italská díla, lidové balady a starší hry
- hrdinové jeho her si utváří sami svůj osud => vyplývá z toho, jaký mají charakter a vlastnosti
- střídá verš i prózu
- narodil se ve Stradtfordu, ale když se v 18 oženil s o 8 let starší ženou, odešel do Londýna, kde začal tvořit
- 1594 – dostal se do divadelní společnosti Lorda Komořího
- 1599 – investuje do divadla GLOBE = Zeměkoule
- jeviště ze 3 stran obklopené hledištěm
- nevyužívají se rekvizity
- zdůraznění mluveného slova, gestikulace a kostýmů
OBDOBÍ TVORBY
a) 1. OBDOBÍ – do r. 1600
- plně renesanční
- optimismus
- vznik komedií, historických her (př. Julius Caesar, Richard II., III. , Jindřich IV., V., VI.) i 1. tragédie Romeo a Julie
- komedie – Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsdorské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský
- v komediích nakonec vždy zvítězí láska a spravedlnost
b) 2. OBDOBÍ
- pesimismus
- píše pouze tragédie
- v Evropě doznívají renesanční myšlenky
OBSAHY DĚL
1) TRAGÉDIE
- Romeo a Julie – zřejmě nejslavnější Shakespearovo dílo
- tragický příběh lásky
- ve Veroně žijí 2 znepřátelené rody => Romeo = Montek, Julie = Kapuletová
- Hamlet – dánský princ Hamlet pomstí vraždu svého strýce pomocí lsti => pomůžou mu divadelníci => strýc, který Hamletova otce zabil se hry zalekne a to jeho čin prozradí
- Král Lear – Lear vyžene dceru Kordelii, protože mu nedokázala dobře říct, jak moc ho má ráda => Anglii tak vládnou 2 Kordeliiny sestry => Kordelie si vezme francouzského krále, který vede s Anglií válku, ale prohraje => Kordelie i Lear umírají a sestry se navzájem zabijí
- Macbath – Macbath zabije krále, aby se sám stal králem => krátce na to ho ale začne tížit svědomí a nakonec umírá
- Othello – Roderigo s Jagem vymyslí plán, jak se Othella zbavit, aby mohl Roderigo být s Desdemonou => Roderigo, Othellova žena a Emilie (Jagova žena) a nakonec i Jago umírají => Casio je zraněn

2) HISTORICKÉ DRAMA
- Julius Caesar – Shakespear popisuje Caesarovu smrt

3) KOMEDIE
- Veselé paničky Windsdorské – postava Falstafa – typický renesanční hrdina
- Sen noci svatojánské -děj se odehrává převážně v lese poblíž Athén, kde mezi sebou vedou spor vládci čarodějné říše elfů a víl (Oberon a Titánie) – vzájemně si vyčítají žárlivost a záletnictví
- Oberonův sluha Puk opatřuje zázračnou bylinu, jejíž šťáva nakapaná na víčka spících způsobí, že se zamilují do první bytosti kterou spatří => do toho se připlétají mladí Athéňané Lysandr a Demetrius zamilovaní do Hermie a Helena, zamilovaná do Demetria => celá zápletka graduje trojitou svatbou v athénském paláci – athénský vévoda Theseus si bere královnu Amazonek Hyppolytu, Lysandr Hermii a Demetrius Helenu


Tvorba dramatických romancí – hry s pohádkovými a bájeslovnými motivy
- Perikles
- Cymbelín
- Zimní pohádka

Také komedie nabývají postupně na vážnějším rázu (tzv. temné komedie)
- Jak se vám líbí
- Večer tříkrálový
- Konec vše napraví


Shakespearovi překladatelé u nás
- Josef V. Sládek
- Erik A. Saudek
- J. Topol
- Hilský

Shakespearovo dílo jako zdroj dalšího uměleckého ztvárnění
- k příběhu Romea a Julie se vrací Jan Otčenášek novelou Romeo, Julie a tma
- opera, balet
- muzikál

Předchůdci Husovi, Jan Hus, husitská literatura

LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ
(konec 14.stol.)
- prohloubení rozporu ve společnosti, odpor k církvi => Ta své bohatství získává zdaňováním obyvatel desátky, prodejem odpustků a většinou falešných ostatků svatých.
- snaha myslitelů a kazatelů o nápravu = reformu
- ústup duchovní a rytířské epiky, dvorské lyriky a středověkého dramatu
- v popředí : satira (kritika nedostatků), duchovní písně (reagují na praktické otázky), kroniky, traktáty (učené pojednání), kázání (agitace)
- v lit. probíhá : - počeštění
- demokratizace
- laicizace

V této době se ve světe objevuje řada kazatelů. U nás jsou to předchůdci Jana Husa, kteří kážou v různých jazycích.

a) latinsky a německy - Konrád Waldhauser (jeho myšlenky byly určeny pouze vzdělaným)
b) latinsky - Matěj z Janova
c) česky - Jan Milíč z Kroměříže (kázal pro chudinu) a Tomáš Štítný ze Štítného

Tomáš Štítný ze Štítného
- studoval v Praze, chodil na Milíčova kázání
- dnes je považován za zakladatele naučné, výchovné prózy
- díla: - Sborník traktátů :
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – zabývá se výkladem zákl. náboženských příběhů
Řeči besední – otec odpovídá dětem na otázky – souvislost s tím, že jeho původní tvorba byla určena jeho dětem
Knížky o šašiech – Knížky o hře šachové – srovnání této hry s uspořádáním společnosti

Nejvýznamnějším kazatelem husitského období je ale bezesporu Jan Hus. Narodil se roku 1371 v Husinci u Prachatic. Již od roku 1402 kázal v Betlémské kapli. Studoval na pražské Karlově univerzitě a roku 1409 se stal jejím rektorem. Jeho úspěch spočíval hlavně v tom, že dokázal své myšlenky, které vycházely z učení anglického reformátora Johna Wycleffa, zpřístupnit prostému lidu stejně jako měšťanům nebo šlechtě.

Husova díla:

a) psaná latinsky
- O církvi (De ecclesia, 1413) – shrnul zde základní body své kritiky katolické církve – popírá postavení papeže a prohlašuje, že hlavou církve je Kristus a příslušníkem církve je jen ten, kdo nespáchal žádný hřích
- O českém pravopise – úprava pravopisu - popsal systém tzv. nabodeníček (krátká a dlouhá) vedoucí k odstranění spřežek v češtině – Hus zavedl diakritický pravopis.
- Rozprava o odpustcích – zobrazuje zde svůj postoj proti prodávání odpustků a jiným platbám za církevní úkony

b) psaná česky
- Výklad viery, desatera a páteře (1412) – Chce, aby každý Čech mluvil dobře česky – je si vědom, že řeč je jedním z nejdůležitějších znaků národa. Proto neschvaluje používání německých výrazů v češtině.
- Knížky o svatokupectví (1413)
- pokračuje ve stejném duchu jako v Rozpravách o odpustcích
- kritizuje církevní hodnostáře, že žijí v nadbytku místo toho, aby peníze věnovali na stavbu kostelů
- Dcerka – určeno ženám a dívkám
- Postila – výklad evangelií, která byla součástí kázání

- Hus vyvolal v Praze svou tvorbou pouliční bouře namířené proti prodejcům odpustků - papež na něj uvalil roku 1412 klatbu.
- Na jaře roku 1414 byl císařem Zikmundem pozván do Kostnice, aby zde obhájil své učení. Byl zde ale nařčen z kacířství a když se ani po ročním věznění, během kterého psal své listy z Kostnice, nevzdal svých názorů, byl 6.července 1415 upálen.

Husova smrt vyvolala v Čechách obrovský ohlas, stal se symbolem husitského hnutí, což dokládá jeho životopis Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici, sepsaná jedním z jeho žáků Petrem z Mladoňovic.
Kromě Husa vedli český lid i další kazatelé, jako byl Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský, radikální vůdce pražské chudiny.

Husitská literatura je především literaturou lidovou. Zvláště se to týká písňové tvorby, která je soustředěna v Jistebnickém kancionálu. Obsahuje např. píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské (výzvy pro lidi proti Zikmundovi) a bojový chorál Ktož jsú boží bojovníci (= husitská hymna).

Husitské boje se staly námětem pro Vavřince z Březové. Vítězství u Domažlic popsal v latinské oslavné básni nazvané Báseň vznešené koruny české. Taktéž latinsky vypravuje o událostech let 1414-1422 ve své Husitské kronice (=> nedokončeno).

Na dobu husitskou reaguje také Budyšínský rukopis.
- soubor tří skladeb
- Žaloba koruny české a Porok koruny české (porok = pokárání) – ostré výpady proti Zikmundovi
- Hádání Prahy s Kutnou Horou – zobrazen spor husitské Prahy a katolické K. Hory – autor v tomto alegorickém boji nechává vyhrát stranu husitskou

DOBA POHUSITSKÁ
Petr Chelčický
- O boji duchovním (1421) – v tomto traktátu odmítá fyzické násilí, uznává pouze boj duchovní
- O trojiem lidu řeč
- neuznává rozdělení lidí do trojího stavu (kněžský, šlechtický, robotný) – na rozdíl od Husa hlásá rovnost všech lidí
- na základě Chelčického myšlenek (rovnost všech lidí) byla v polovině 15. století založena nová církev – Jednota bratrská – členy se stávají jak duchovní a šlechtici, tak i prostí lidé (nezáleží na společenském postavení a bohatství)
- Postila – jeho názory na církev, společnost, morálku, soubor kázání
- spis Siet viery pravé (1442)
- zabývá se tím, jak má vypadat ideální církev a kritizuje její současný stav a soupeření církve s mocí světskou
- dílo obrazné - autor vychází z vypravování Lukášova evangelia o Petrově zázračném rybolovu – rybářská síť slouží k tomu, aby byli spravedliví jejím prostřednictvím spaseni, ale dvě mohutné velryby (znázorňující papeže a císaře) ji trhají – síť představuje církev
- vrcholné dílo Chelčického

středa 30. ledna 2008

Maturitní otázky z literatury

1) Bible a její odkaz

2) Antická literatura

Řecko

Řím

Charakteristika

3) Období nejstaršího českého písemnictví

Období nejstaršího českého písemnictví

1.období staroslověnské (9. – 10. st.)
2.období latinské (10. – polovina 13. st.)
3.období staročeské 'od přelomu 13. a 14. st.)

1) Období staroslověnské

Počátky českého písemnictví jsou spojeny s šířením křesťanství.
- v roce 863 přicházejí do Velkomoravské říše byzantští věrozvěstové Konstantin a Metoděj
- přinesli s sebou nové písmo - hlaholici
- skládala se z malých písmen řecké abecedy
- později jí nahradila cyrilice (složená z velkých písmen řecké abecedy)
- jazyk, do nějž překládali základní liturgické texty a jímž učili byla staroslověnština
- nářečí používané původně v okolí Soluně
- staroslověnský překlad Bible s veršovanou předmluvou označovanou jako Proglas
- hl. myšlenky v Proglasu - víra v Boha a každý národ by měl rozvíjet svoji kulturu
- překlad dvou právnických spisů z řečtiny - Nomokánon a Zakon sudnyj ljudem

- centra staroslověnské vzdělanosti = kláštery
- Sázavský klášter
- jeho zakladatelem byl sv. Prokop
- na konci 11. století byli mniši z tohoto kláštera vyhnáni - odešli proto z Moravy do Čech a s sebou přinesli i staroslověnštinu, která zde však nezískala významnější postavení než latina
- Břevnovský klášter
- zakladatelem sv. Vojtěch

- další literární památky z tohoto období
- Panonské legendy
- dílo životopisného charakteru, jehož autory byly žáci Konstantina a Metoděje
- 2 části - Život Konstantinův a Život Metodějův
- 1. a 2. legenda o sv. Václavovi
- staroslověnské – předcházela jim Gumpoldova legenda o sv. Václavovi pocházející z Německa (napsána latinsky)
- ve všech legendách představuje ústřední postava světce náboženský ideál
- kancionály = zpěvníky náboženských písní bohatě zdobené iniciály a iluminacemi
- nejstarší duchovní píseň - Hospodine, pomiluj ny

- s příchodem 11. století u nás působení byzantské kultury slábne
x přesto si staroslověnská literatura svůj význam udržovala, hlavně díky svojí srozumitelnosti
- s růstem západních vlivů je však přece jen vytlačována

2) Období latinské (česká literatura psaná latinsky)

Kristiánova legenda
- podtext – Život a umučení sv. Václava a báby jeho sv. Ludmily
- autorem mnich Kristián, napsána na konci 10. století
- zázrak o vyzvednutí Ludmilina těla z hrobu – bylo neporušeno
- zázraky provázející smrt sv. Václava – poté, co byl zavražděn u chrámových dveří v Staré Boleslavi, se jeho krev nevsákla do země, ale zjevovala se i nadále
- zázraky doprovázející modlící se k sv. Václavovi
- kromě životů obou světců líčí i počátky českého státu (mocenské konflikty za života sv. Ludmily) a slovanské bohoslužby

Vyšehradský kodex (11. st.) – sbírka evangelií sloužících pro bohoslužby

Kosmas - první kronikář zachycující české dějiny, děkan Svatovítské kapituly
- Kosmova kronika = Kronika česká
- napsána latinsky, prózou, na počátku 12. století
- líčí události do roku 1125
- začátek tvoří historie převzatá z biblického mýtu
- potopa, stavění Babylonské věže (zmatení jazyků mu dává východisko pro to, aby se zabýval dějinami jen jednoho národa)
- založení rodu Přemyslovců popisuje přes příběh kněžny Libuše a nastoupení Přemysla Oráče na trůn
- věci, které nechce komentovat, nerozvádí („Milená múzo, polož prst na můj ret.“)
- zdroje – dávná vyprávění a staré spisy, vyprávění hodnověrných svědků, vlastní Kosmovy zážitky

3) Období staročeské

● Vznik česky psané literatury a její nejstarší památky
- čeština vzniká kolem 11. století
x její použití je zpočátku omezeno jen na tzv. glosy = poznámky k latinsky psaným textům
- souvislé česky psané literární památky se objevují až o dvě století později

- nejstarší duchovní píseň napsaná česky - Svatý Václave – pochází z přelomu 12. a 13. století
- k jejím původním třem strofám přibývaly další - jejich počet dosáhl devíti

- nejvýznamnější světská díla této - Alexandreida a Dalimilova kroniku
Alexandreida
- veršovaný rytířský epos z přelomu 13. a 14. století
- autor neznámý, pravděpodobně se jednalo o nějakého vzdělaného šlechtice, kterému jako předloha sloužila Alexandreida francouzského básníka Gualtera Castellionského – Alexandra Velikého však autor zobrazil jako ideálního českého panovníka
- líčené boje jsou živým ohlasem válečných událostí za Přemyslovců

Dalimilova kronika
- první česky psaná veršovaná kronika
- pochází z počátku 14. století
- autor není znám, Dalimilovi bylo autorství přisouzeno omylem
- obsahuje příběhy z českých dějin od bájných počátků až do roku 1314 – občas nepřesné údaje, autor si historii českého národa různě poupravuje
- veršovaná - verš o nepravidelném počtu slabik, tzv. bezrozměrný verš
- do popředí vystupuje prvek vlastenecký, autor varuje před germanizací a poukazuje na krásu české řeči
- vlastenectví patrné např. v příběhu o Oldřichovi a Boženě

Zbraslavská kronika
- psaná prózou prokládanou verši
- kroniku začal psát bývalý opat Zbraslavského kláštera Ota, po jeho smrti roku 1314 se pokračování ujal Petr Žitavský
- vyprávění o dějinách kláštera i o událostech v Čechách do roku 1338

Literatura za Karla IV.
- doba vlády Karla IV. s sebou přinesla všeobecný, tedy i kulturní rozvoj
- od poloviny 14. století se hlubšího vzdělání dostává větší části populace a vniká tak širší okruh potencionálních čtenářů - to samozřejmě napomáhá rozvoji literární tvorby určené běžnému člověku
- sám Karel IV. přispěl dílem do okruhu historické tvorby svou latinskou autobiografií Vita Caroli.

legendy
Legenda o sv. Kateřině
- královská dcera Kateřina, nejmoudřejší a nejkrásnější, odmítá nápadníky, mezi nimi i císařova syna – žádný není dost moudrý a krásný, aby se jí vyrovnal
- když jí ale poustevník seznámí s křesťanstvím, vzplane touhou oddat se právě Kristu
- rozezlený pohanský císař Maxencius svolá učence, aby Kateřinu přesvědčili, že by tak činit neměla
x ona je však všechny obrátí na víru stejně jako dvě stě rytířů a nakonec i samotnou císařovnu
- ukrutný císař ale dá všechny popravit a Kateřinu chce zlomit mučením
x boží milost ale dává světici sílu překonat i ta nejtěžší muka, a když jí kat setne hlavu, místo krve jí ze šíje prýští mléko jako symbol čistoty
- po smrti se Kateřina stává pomocnicí Kristovou

Legenda o sv. Prokopu
- vypravuje o životě Prokopa, prvního opata Sázavského kláštera
- mýtus legendy tkví v tom, že je Prokop schopen zázračně léčit

žákovské poezie
- její vznik souvisí se založením Karlovy univerzity (1348)
- dochovalo se mnoho drobných popěvků a básní
- tato většinou satirická tvorba si brala na mušku šlechtu a církev, ale i bídu sociálního postavení studentů
- Píseň veselé chudiny - ironická píseň, v níž si chudí stěžují na svůj úděl
- veršovaná skladba Podkoní a žák
- panský sluha se pře se studentem o to, kdo žije lepší život
- spor nakonec vyvrcholí rvačkou, a oba soupeři musí uznat, že na tom žádný není lépe

staročeské drama
Mastičkář

- satirická skladba, která je považována za počátek českého dramatu
- pochází z přelomu 13. a 14 století
- tři Marie - Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara – chtějí nalézt Kristovo tělo, aby ho pomazaly vonnými mastmi - zastavují se u prodavače mastí
- způsob, jakým obchodník nabízí své zboží, i dialogy s jeho sluhy podávají výstižný obraz středověkého trhu
- satira tohoto díla spočívá v tom, že se tato skladba vysmívá všem středověkým šarlatánům a mastičkářům a jejich „věhlasnému“ léčení

dvorská literatura
- čerpá náměty z obdobných okruhů jako západoevropská
a) ze známých evropských pověstí
- např. z pověstí o králi Artušovi
- do češtiny přeložen slavný milostný epos pod staročeským názvem Tristam a Izolda
- líčí příběh osudové lásky Tristama, který se zamiluje do Izoldy, snoubenky svého strýce, poté, co nedopatřením vypije kouzelný nápoj
- celý příběh nakonec dopadne tragicky
b) antické náměty - Trojánská kronika

rozvoj milostné lyriky
- také ovlivněna západními vzory
- Závišova píseň
měšťanská literatura
- zabývá se hlavně satirou na ostatní vrstvy společnosti a kritikou jejích vad a zlozvyků
- Hradecký rukopis
- Desatero kázání Božích - ke každému křesťanskému přikázání jsou zde přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují. Tyto příklady jsou brány ze života měšťanů.
- Satiry o řemeslnících a konšelích - neznámý autor zde kritizuje nepoctivost cechovních řemeslníků i korupci městských radních
- v rukopisu najdeme také jednu z prvních českých bajek, bajku O lišce a džbánu

Charakteristika antické literatury

EPOS
- epická rozsáhlá báseň
- o významných lidech, událostech
Homér – více dějů
- hodně postav
- popisné části => retardace
- děleno na zpěvy a kapitoly
- epiteta, přirovnání, detailní popisy
- výjimeční lidé
- hexametr – 6 stop

ANTICKÉ DRAMA
tragédie – čerpají z mýtů
- silní, ovšem krutí lidé x osud, bohové, nadpřirozeno
- tragický konec, mravní vítězství
- veršované
- doprovázeny chórem
- jednota místa, času, děje
- mluvené slovo, zpěv, tanec


komedie – vtipné
- úkolem je zesměšnit aktuální společenské situace
- dialogy
- končí smírem

Antická literatura - Řím

- římská latinská literatura byla silně ovlivněna řeckou
- Římané přejímají celý mytologický systém, mění si jen jména jednotlivých bohů
- od svých předchůdců Etrusků přejímají Římané systém státní správy i výtvarné umění
- období římské literatury

1. archaické období (300 – 81 př. n. l. )
2. zlaté období (81 př. n. l. – 14 n. l.)
3. stříbrné období (14 – 17 n. l.)

1) archaické období
- překlady řeckých divadelních her - Andronicus (Wiki zde).
- na základě řeckých komedií psal svou tvorbu Plautus (Wiki zde)
- položil základy klasické komedie, jeho komické zápletky jsou používány dodnes
- náměty z běžného života prostých lidí
- Komedie o hrnci – nechal se jí inspirovat Moliere ve svém Lakomci
- i Shakespeare čerpal náměty (Komedie plná omylů)
- Chlubivý voják, Lišák Pseudolus
- v literatuře se uplatnil i císař a vojevůdce Gaius Iulius Caesar (Wiki zde)
- svá vojenská tažení popsal v dílech Zápisky o válce občanské a Zápisky o válce Galské

2) zlaté období
- období vlády císaře Augusta
- vysoké úrovně dosáhlo řečnictví – např. Cicero (Wiki zde)
- lyrická poezie - Catullus (Wiki zde) - Píseň pro Lesbii
- Augustovým dvorním básníkem byl Vergilius (Wiki zde)
- epos Aeneida (Aeneis) - dokazuje zde Augustův božský původ
- hlavní hrdina Aeneas bloudí po moři po útěku z Tróje podobně jako Homérův Odysseus

Ovidius (Wiki zde)
- Proměny
- vyprávějí 250 většinou řeckých mýtů, vzájemně spojených tím, že v každé z nich dochází k nějaké proměně
- tyto proměny zde mají dvě možné funkce – mohou být trestem nebo odměnou
- pyšná Nioba se promění v plačící kámen
x věrní manželé Filemon a Baucida ve stromy
- další proměny - Dafné ve vavřín, Narcise v květinu
- Umění milovat a Jak léčit lásku - milostná poezie
- Žalozpěvy
- Ovidius zde vyjádřil svůj stesk po domově a rodině poté, co byl poslán císařem Augustem do vyhnanství k Černému moři (do Říma se již nikdy nevrátil)

3) stříbrné období
- kulturní úpadek
- období kruté vlády císaře Nera
- historik Tacitus - Letopisy
- Petronius – román Satiricon

Antická literatura - Řecko

Pojem antická literatura zahrnuje literaturu starověkého Řecka a Říma.



Období řecké literatury
1. archaické období (800 – 500 př. n. l. )
2. klasické (attické) období (500 – 323 př. n. l. )
3. helénistické období (323 př. n. l. – 2. st. n. l. )

1) archaické období
- báje a pověsti jsou šířeny ústně, potulnými pěvci
- náměty jsou čerpány převážně z řecké mytologie, která je polyteistická
- božské zákony jsou pro antického člověka prvořadé
- Homér (Wiki zde)
- autor dvou nejslavnějších eposů – Ilias a Odyssea
- epos Ilias
- popisuje závěr boje Řeků o Tróju
- tento boj vyvolal spartský vládce Meneláos, kterému trojský princ Paris odloudil ženu, krásnou Helenu
- v rámci tohoto boje zabije řecký bojovník Achilles trojského hrdinu Hektora, avšak ještě před koncem války je zasažen šípem do svého jediného zranitelného místa (Achillovy paty) a umírá
- Řekové nakonec dobudou Tróji lstí pomocí dřevěného koně, kterého darují Trójanům jako znamení porážky, v němž je však ukryta řecká armáda, která v noci Tróji vyplení
- epos Odyssea
- je pokračováním Iliady
- líčí osudy jednoho z účastníků války, ithackého krále Odyssea během návratu domů
- sedm let strávil v zajetí u víly Kalypsó, dostal se i na ostrov Fajáků
- jádro příběhu je umístěno na Odysseovu Ithaku
- Odysseus, proměněný ve starého žebráka, připravuje po návratu domů s pomocí pastýře Eumaia a syna Télemacha pomstu nápadníkům své manželky Pénelopy, kteří pořádají v královském paláci hostiny na státní útraty
- Ezop (Wiki zde)- bajky
- Sapfó (Wiki zde)- milostná lyrika, škola na ostrově Lesbos
- Anakreon (Wiki zde) - pijácká a milostná poezie

2) attické období
- rozvoj řeckého dramatu – tragédie x komedie

tragédie
1) Aischylos (Wiki zde) - trilogie Oresteia
- tragédie Spoutaný Prométheus, Peršané a Orestes
- Orestes - téma krevní msty
- Agamemnóna, Oresteova královského otce, zavraždí jeho nevěrná manželka společně se svým milencem
- Orestes se po letech vrací pomstít smrt svého otce, zabije matku i jejího nápadníka
- přestože lid s jeho činem souhlasí, Orestes odchází s výčitkami svědomí do vyhnanství

2) Sofokles (Wiki zde)

- ve svých tragédiích se zaměřuje na královské rody ve Thébách a Tróji

Sofoklovo nejslavnější dílo - Král Oidipus
- Oidipovi, synovi thébského krále, po narození věštba předpoví, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou - je proto odnesen do hor, ale je zachráněn pastýřem
- když dospěje a dozví se věštbu, prchá od svých domnělých rodičů
- cestou ale opravdu nechtěně zabije svého pravého otce
- následně dorazí do Théb, osvobodí je od zlé sfingy, a za odměnu si vezme královnu, svou matku, za ženu
- jakmile však zjistí pravdu, v zoufalosti se oslepí

Antigona
- hlavní hrdinkou této tragédie Oidipova dcera Antigona
- když Oidipus odešel do vyhnanství, dostali se jeho synové Eteoklés a Polyneikés do sporů o vládu
- Polyneikés si našel spojence v cizině a vypravil se s vojskem proti rodnému městu
x padnul a jeho mrtvolu i přes zákaz svého strýce Kreonta pohřbila Antigona
- Kreon dává Antigonu zazdít do královské hrobky
- když však věštec Kreonta před tímto činem varuje, Kreon odvolává svůj příkaz
x je však již pozdě - Antigonu naleznou oběšenou

- Elektra
- Elektra - Oresteova sestra (vystupuje již v Aischylově hře Orestes) – Sofokles ji věnoval samostatnou tragédii
- Elektra pomáhá Orestovi při mstě vrahům jejich otce

3) Euripides (Wiki zde)

- ve svých dílech líčí převážně osudy ženských hrdinek
- do svých her ale zahrnuje i postavy z prostého lidu, například otroky
- složité problémy svých hrdinů často řeší zásahem bohů v závěru děje (deux ex machina)

nejznámější Euripidovo dílo - Médea
- hlavní hrdinka se zamiluje do Iasona, vůdce výpravy za zlatým rounem
- když jí ale Iason opustí, začne připravovat pomstu jeho nové snoubence Glauce
- její vražedný záměr se vydaří
- v závěru Médea ze zlosti zabije i svoje dvě děti, které měla s Iasonem
- také zde autor uplatnil náhlý boží zásah - děti jsou nakonec zachráněny a odneseny vládcem bohů Diem

- Elektra
- i Euripides zpracoval osudy Elektry
x narozdíl od předchozích autorů ale hrdinka vidí v činu svého bratra Orestea zločin

komedie

Aristofanes (Wiki zde)- nejvýznamnější představitel řecké komedie

- satirická komedie Žáby
- na mušku si bere tragické dramatiky
- Bůh Dionýsos zde rozhoduje, kterého ze tří řeckých dramatiků má učinit nesmrtelného - nakonec si vybere Aischyla

- komedie Jezdci
- protiválečná satira Lysistraté

- rozvoj dějepisectví
- Hérodotos - popis řecko - perských válek
- Thukidides - peloponéské války (boj mezi Spartou a Athénami)

3) helénistické období
- dochází ke všeobecnému literárnímu úpadku

Bible

Kniha knih, nejčtenější kniha na Zemi.


Bible, nebo-li také Písmo Svaté, pochází ze starého hebrejského písemnictví. Původně šlo o hebrejské náboženské texty, které si křesťanství přivlastnilo a označilo jako Starý zákon, jenž je první ze dvou základních částí Bible.

Starý zákon obsahuje celkem 39 knih a je rozdělen do 3 základních částí:

a) Pět knih Mojžíšových = Tóra


1. Genesis
stvoření světa a člověka
- svět stvořil Bůh v sedmi dnech – 1. den světlo a den, 2. nebe, 3. souš a moře, 4. Měsíc a Slunce, 5. živočišstvo a rostlinstvo, 6. člověka, 7. posvětil své dílo
- Bůh stvořil člověka k obrazu svému - prvním mužem byl Adam, z jeho žebra byla stvořena první žena Eva
vyhnání Adama a Evy z ráje
- Eva podlehne pokušení a zakousne se do zakázaného jablka - Adam a Eva jsou vyhnáni z ráje a ztrácí svou nesmrtelnost
příběh o Kainovi a Ábelovi
- lidstvo musí pracovat v potu tváře, je stíháno nemocemi, bídou a strastmi a začne se dopouštět zločinů
- Kain, syn Adama a Evy, zabije ze závisti bratra Ábela
příběh o velké potopě
- pro lidské neřesti sešle Bůh na Zemi potopu
- možnost záchrany je dána pouze čestnému a spravedlivému muži jménem Noe a jeho rodině, který má za úkol postavit loď a do ní umístit také jeden pár každého živočišného druhu – Noemova archa
příběh o Sodomě a Gomoře
- na tato hříšně žijící města byla uvržena zkáza
- Lot je opouští se svou ženou, která však nedbá jeho rady, otáčí se zpět a v tom se promění v kámen
stavba babylónské věže a zmatení jazyků
- nenapravitelné lidstvo chce ve své pýše dosáhnout nebe a zahajuje stavbu věže v Babylóně
- Bůh zabrání dokončit stavbu babylónské věže tak, že stavitele zbaví možnosti dorozumět se (rozrůzní původní jednotnou řeč na četné jazyky a vzniknou tak národy)
- tím se vyprávění přesune na dějiny Židů

2. Exodus
- příběhy z židovských dějin
příběh o Abrahámovi a Izákovi
- židovský patriarcha Abrahám je ochoten zabít vlastního syna Izáka místo obětního zvířete – Bůh mu přislíbil pro jeho lid zvláštní ochranu
příběh o Jobovi
- Bůh zkouší Jobovu víru (termín Jobova zvěst) – Job útrapy spojené se zkouškou vydrží
vyvedení židů z Egypta
- Mojžíš s boží pomocí vyvede zázračně židy z egyptského zajetí a přímo z rukou Hospodina obdrží na Sinaji na dvou kamenných deskách přikázání upravující vztahy lidí k Bohu i mezi sebou
Desatero Božích přikázání

I. V jednoho Boha věřiti budeš
II. Nevezmeš jména Božího nadarmo
III. Pomni abys sváteční den světil
IV. Cti otce svého a matku svou abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi
V. Nezabiješ
VI. Nepokradeš
VII. Nezesmilníš
VIII. Nevydáš křivého svědectví proti bližnímu svému
IX. Nepožádáš manželky bližního svého
X. ani statku jeho

- v biblických příbězích o osudech židovského národa vystupují ovšem i historické postavy
- např. král David
příběh o Davidu a Goliášovi - vyprávění o boji, který David jako jinoch svedl s filištínským obrem Goliášem
- další příběhy
Josefův příběh - bratři ho prodají do otroctví, Josef se však nakonec zachrání a stane se egyptským místokrálem pro své umění vykládat sny a věštit budoucnost

3. – 5. Leviticus, Numeri, Deuteronomium

b) Soubor proroků
- obsahuje vyprávění z dějin Izraele a především výroky a skutky proroků
- prorokové jako mluvčí lidu horlili proti útlaku, kázali nápravu mravů a předpovídali příchod Mesiáše (vykupitele), který by nastolil spravedlnost

c) Svaté spisy
- lyrika, přísloví, žalmy
- žalmy = náboženské hymny, chvalozpěvy
Pozn. žaltář = kniha obsahující žalmy
- básnické knihy Žalmy, Jób, Přísloví, Pět svitků
- kniha Danielova s mystickými zjeveními (zvanými apokalypsy)
- kniha Kazatel - o králi Šalamounovi
- další spisy převážně historického rázu


Druhou částí Bible je Nový zákon obsahující celkem 27 knih.
Tvoří jej:


a) evangelia (radostné zvěsti)
- Marek, Matouš, Lukáš, Jan - byly sepsány údajně v období mezi 1. a 2. stoletím našeho letopočtu
- vyprávějí o Kristově životě
- podle křesťanského mýtu je Ježíš Kristus boží syn, vytoužený Mesiáš, předpovídaný starozákonnými proroky, který obětoval svůj život , aby vykoupil hříchy lidstva.
- jeho narození v Betlémě je ohlášeno kometou, která k němu a jeho matce, Panně Marii, přivede tři krále – mudrce z východu
- jako nemluvně je Ježíš s pomocí Josefa zachráněn před nástrahami židovského vládce Heroda
- až jako muž veřejně vystoupí a je uznán posledním z proroků Janem Křtitelem za Mesiáše
- seskupí kolem sebe první učedníky (apoštoly), prochází s nimi zemí, hlásá svou nauku a činí zázraky
- promění o svatební hostině vodu ve víno
- rybami a chlebem nakrmí zástupy hladovějících
- uzdravuje nemrtvé a křísí mrtvé (Lazara)
- o Velikonocích vítán lidem slavnostně vstoupí do Jeruzaléma
- vládnoucí kněžská kasta se obává jeho stoupajícího vlivu a rozhodne se ho zajmout
- učiní tak s pomocí Kristova zrádného učedníka Jidáše a následně si vynutí na římském místodržícím Pilátovi souhlas ke Kristově popravení
- Kristus je potupně, jako nepravý mesiáš, ukřižován spolu s dvěma lotry - vstane však po třech dnech z mrtvých a než vstoupí na nebesa, rozešle své učedníky do celého světa, aby šířili jeho nauku
- podle ní čeká lidi dodržující jeho přikázání posmrtná blaženost v ráji
- mnoho z Ježíšova učení bylo předáváno ve formě podobenství
- podobenství = obrazné vyprávění - způsob učení duchovním pravdám používáním krátkého obrazu nebo krátkého příběhu
- evangelium svatého Matouše obsahuje i modlitbu Otče náš


"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď v království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen. "

Činnost apoštolů líčí ostatní novozákonní knihy, k nimž se pak připojuje soubor domnělých listů apoštolů některým křesťanským obcím.
b) skutky apoštolů
c) epištoly – listy apoštolů věřícím
d) kniha Zjevení sv. Jana - poslední soud, Apokalypsa

středa 23. ledna 2008

Maturitní otázky z mluvnice

1) Čeština a jazyky příbuzné
2) Národní jazyk a jeho rozvrstvení
3) Vývoj češtiny ve vztahu k vývoji společnosti
4) Vývoj českého pravopisu
5) Vývojové tendence v současné češtině
6) Jazyková kultura, jazykověda a její disciplíny
7) Principy třídění slov z hlediska slovědruhového
8) Trpný rod, jeho druhy a způsoby užití
9) Přechodník, přechodníkové vazby, ustrnulé přechodníky
10) Skloňování vlastních jmen přejatých
11) Slovní zásoba a způsoby jejího obohacování
12) Vztahy uvnitř slovní zásoby
13) Větný člen holý, rozvitý a několikanásobný
14) Věta jdnoduchá, polovětná konstrukce, souvětí
15) Věta dvojčlenná, jednočlenná, větný ekvivalent, framgment

Slovní druhy

1. substantiva
2. adjektiva
3. pronomina
4. numeralia
5. verba
6. adverbia
7. prepozice
8. konjunkce
9. partikule
10. interjekce

Substantiva

- podle souborů koncovek vyjadřujících rod, životnost, číslo a pád dělíme na ta, která mají koncovky jmenné ( skloňují se dle běžných vzorů) a adjektivní (hajný, průvodčí, předplatné…)
- soubory koncovek tvoří paradigmata reprezentované typy – nazývané vzory ( pro zařazení do typu je důležitý rod a zakončení v 1. a ve 2. pádě). Někdy v rámci typu i podtypy, např. hrad – podtyp les, ostrov)
Ta slova, která nemají blízko k žádnému vzoru jsou nesklonná (šodó, atašé..).

Mužský rod (maskulinum)
Substantivní skl.
Typy – životnétvrdé (pán – podtyp hoch a občan)
- měkké (muž – podtyp otec a obyvatel)
- neživotné – (hrad – podtyp ostrov, zámek a domeček; typ pro slova končící na tvrdou nebo obojetnou souhlásku=konsonant)
- ( stroj ; typ pro slova končící na měkkou nebo obojetnou souhlásku)
typ pán – koncový tvrdý n. obojetný konsonant, ve 2. pádě –a (dále sem patří i příjmení Marko, Hugo, Vočadlo, Bidlo, Stýblo, Šerých…)

typ muž – měkký n. obojetný konsonant, ve 2. pádě –e ( patří sem i příjmení Aleš /2.pád Aleše i Alše/, Řehoř, Halas, Kokeš, Kadlec, Švec /2. pád Ševce i Švece, 5. pád Ševče i Šveci/, Beneš, Havlůj, Petrůj, Vondrovic…)

- některá substantiva zakončená l, s, z kolísají mezi tvrdým a měkkým skloňováním: anděl, manžel > sg. koncovky jako muž
> pl. jako občan (4.pád. manžele i manžely)
(7. pád s manželi i s manžely)
- substantiva zakončená na s, z mají ve 2.pádě spíše koncovku –e (markýze, Aloise, Amose…)

životná maskulina končící na –a > tvoří typ předseda (podtyp paňáca, husita a sluha)
- e > tvoří typ soudce / k typu soudce patří i příjmení Turkyně, Bechyně, Osolsobě, Skočdopole,….Poupě, Hrabě, Dítě – ty mohou mít i koncovky typu kuře/


kolísání –ové/-i despotové – despoti, vítězové – vítězi, Arabové – Arabi,
- é/-i Chétité – Chétiti, socialisté – socialisti, invalidé – invalidi

°většina pomnožných jmen se skloňuje podle typů ženského a středního rodu, k maskulinům patří např. názvy obcí: Hradčany, Doksy, licousy, tepláky, pracky, šachy ..(dle typu hrad), Háje, peníze..(dle typu stroj)

°Vánoce, Velikonoce – kolísají mezi mužským a ženským rodem > 7. p. Vánoce/Vánocemi


adjektivní skloňování – tvrdé (hajný, příbuzný, Nový,…)
- měkké (krejčí, kočí, mluvčí,…)




Ženský rod (feminima)
Substantivní
skloňování
Typy skloňování samohláskové
tvrdé (koncovka –a) (typ žena, podtyp skica a ruka)
- měkké (koncovka –e/-ě)(typ růže)
Skloňování souhláskové
– podtyp píseň
- typ kost


příklady užití:
° neoznačují-li subst. ruka, noha část těla, skloňují se dle vzoru žena : u noh stolu, na nohách, ručíčkami hodinek; jedná-li se o části těla, tak se skloňují dle podtypu ruka tzn. např. mávalo oběma buclatýma ručičkama)

Skloňování adjektivní
-typ mladý (pokojská, obžalovaná,…)
-typ jarní (účetní, vedoucí, průvodčí,…)


Stření rod (neutra)
Substantivní
skloňování
4 deklinační typy – město (podtyp jablko, středisko, pončo)
- moře (podtyp bojiště)
- kuře
- stavení
příklady užití:
°slovo oko, ucho – je-li jako část těla, skloňuje se dle typu moře (růže, píseň)
- jinak dle typu město (drátěná oka, ucha, s oky, oušky,…)
°slovo dítě – v sg. podle typu kuře, v pl. dle typu kost

adjektivní skloňování – dle tvrdého typu mladý (vstupné, vepřové,…)
- dle měkkého typu jarní (telecí, hovězí,…)

nesklonná – příjmení Janů, Petrů, Martinů,…

Numeralia

a/ základní
b/ druhové
c/ řadové
d/ násobné

- neohebné
- ohebné

- jako substantiva se skloňují číslovky základní, složeniny
(jedna, dva, …třicettři, ..dvojka, trojka…)
- tři, čtyři – dle typu kost

málo – s předmětem nesklonné ( s málo věcmi)
- samostatně dle typu město

sto, devatero, desatero – dle typu město
tisíc – dle typu stroj ( ve spojení s číslovkou ale bez koncovky : bez pěti tisíc)
milion – dle typu hrad
miliarda – dle typu žena
polovina, třetina…-dle typu žena
čtvrt – dle typu kost
číslovka + jméno>skloňuje se buď vše (třiceti třem chlapcům,..)
>nebo se číslovka neskloňuje ( s tisícdvěstědvacetdva korunami)
půl, pár + předmět – nesklonné ( bez půl milionu,…)


- jako adjektiva se skloňují číslovky řadové, druhové a dále dvojnásobný,….
(tvrdý či měkký typ)
smíšené adjekt. skl. – dvoje, troje, oboje,…

izolované tvary
jeden – dle zájmenného typu ten

Pronomina

a/ osobní (personalia)
b/ přivlastňovací (posesiva)
c/ ukazovací (demonstrativa)
d/ tázací (interogativa)
e/ vztažná (relativa)
f/ neurčitá
g/ totalizátory (totalizující kvantum, míru)
h/ identifikační, netotožnosti

ad a/ - nepravidelné skloňování (já, ty, on, my, vy, oni) + zvratné „se, si“
ad b/ -zájmeno jeho – nesklonné
její – měkké adjektivní skloň., typ jarní
náš – typ tzv. zájmenného skloňování (typ pro váš, co, všechen)
jejich – nesklonné
ad c/ (ten, ta, to , ti, tento, tato,…)
- zájmeno ten – typ zájmenného skloňování ( dle něj kdo, onen, všichni + číslovka jeden)
takové – dle adjektiv. skl. typ mladý
sám – dle skl. adjektivního složeného
ad d/ - zájmeno kdo – dle typu ten
co – dle typu náš
který, jaký – dle vzoru mladý
čí – dle typu jarní
ad e/ - zájmeno jenž – jako on
jejíž – dle typu jarní
ad f/ - zájmena někdo, něco, nějaký, některý, něčí – jako tázací zájmena
ad g/ - zájmeno každý – dle vzoru mladý
ad h/ - týž, táž, totéž
- jiný, jiná, jiné – dle tvrdého adjekt. typu mladý

Adjektiva

Skloňování jmenné
- zachoval se jen nominativ, např. dlužna, hotovo, povinen, obě štěňata byla zdráva.. (bos, hotov, laskav, stár…laskavá-laskava, zvědavá-zvědava)
- součást pasivního tvaru slovesného: je obdělávána, bude objednán – nahrazováno adjektivy složené deklinace: je vysušovaná, obdělávala se..

Skloňování složené
Typ tvrdý – vzor mladý
Typ měkký – vzor jarní

Skloňování smíšené
- část dle jmenného a část dle složeného (např. skupina přídavných jmen přivlastň. typ otcův / matčin)

Nesklonná – hlavně ta přejatá z cizích jazyků ( lila – odstín barvy, prima člověk,..)

Skloňování osobního zájmena já

1.
2. MĚ (MNE)
3. MNĚ
4. MĚ (MNE)
5. -
6. MNĚ
7. MNOU

pomůcka: 2. a 4. stejný/ 3. a 6 stejný

čtvrtek 17. ledna 2008

Renesance a humanismus v Čechách

(2. pol. 15. st. až počátek 17. st.)

RENESANCE V ČECHÁCH
- v Čechách moc neprobíhá (vliv náboženské ideologie)
- Karel IV. – spojení s italskou renesancí a humanismem (jeho přítel byl Petrarca)
- knížky lidového čtení, zábavná próza – např. Historie o bratru Janu Palečkovi, O Faustovi, O Donu Juanovi
- Hynek z Poděbrad – syn Jiřího z Poděbrad
- básník =>dílo : - báseň Májový sen
- pobýval v Itálii => přeložil 11 novel Dekameronu
- Frantova práva – parodie na cechovní předpisy

HUMANISMUS V ČECHÁCH
- málo původních děl => hodně překladů => snaha poznávat cizí literatury a vyrovnat se jim
- ovlivňován latinou => latina měla vliv i na rozvoj spisovné češtiny
- lit. řeší náboženské a společenské otázky
- vzniká naučná literatura pro měšťany – zaměřená k životní praxi
- ustupuje se od verše a preferuje se hlavně nauková próza, snahy o rozšíření humanistické vzdělanosti
- význam knihtisku – vynalezen r. 1450 Janem Gutenbergem – tzv. inkunábule = knihy vytištěné do r. 1500 (prvotisk)
- humanismus je nejdříve omezen na učenecké kroužky (šlechta a duchovenstvo ) => vznik děl latinských
- později se k humanistickým myšlenkám hlásí i vzdělaní měšťané, hlásili se také k reformaci, upřednostňují češtinu jako literární jazyk

JEDNOTA BRATRSKÁ
= centrum humanismu
- vznikla 1458
- volbou vlastních kněží se osamostatnila od českých katolíků a husitů
- její členové kladli důraz na řád, kázeň a vzájemnou výchovu + vycházeli z učení Petra Chelčického o rovnoprávnosti všech občanů českých zemí => protože neuznávali rozdíly mezi lidmi a tudíž popírali stavy, provokovali vládnoucí kruhy a stali se terčem pronásledování – často byli prohlašováni za kacíře
- Jednota bratrská má zásluhu na vydávání Bible kralické
- vydávána průběžně v letech 1579 až 1594
- její tvorba se řadí mezi tzv. překlady ad fontes – překládání rovnou z originálu a ne přes jiné překlady
- jazyk Bible kralické = biblitština => stala se vzorem spis. češtiny => položení základů dnešní spis. češtiny
- po nezdaru českého stavovského povstání byla duchovní elita Jednoty bratrské nucena emigrovat

2 PROUDY HUMANISTICKÉ TVORBY
- oba 2 proudy se navzájem doplňovaly a ovlivňovaly
- a) LATINSKÝ PROUD – pro vzdělané
- napodobování antických vzorů
- autoři = církevní hodnostáři, šlechta
b) NÁRODNÍ PROUD – autoři jsou měšťané => prosazování češtiny
- vzdělávací cíl => lit. měla posílit sílu měšťanstva

ad. a) LATINŠTÍ HUMANISTÉ
Jan z Rabštejna
- Dialogus – diskuze o poměrech v Čechách za Jiřího z Poděbrad – autor zde hájí zájmy státu

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 – 1510)
- studoval především spisy antické
- pokračuje v tradici psaní traktátů – např. O lakotě, O ubohosti
- kritika tehdejší šlechty v díle Satira ke sv. Václavovi

Jan Skála z Doubravky = „Dubravius“
- Rada zvířat – veršované rady panovníkovi

Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
- básník, profesor a později rektor UK - dílo Cechias – veršované dějiny Čech
- inspiroval Zikmunda Wintra k vytvoření Mistra Campana – stal se hlavní postavou tohoto díla


ad. b) NÁRODNÍ PROUD
I.) TVORBA VZDĚLÁVACÍ, nauková


Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 - 1520)
- univerzitní mistr a vynikající právník
- překlady z latiny
- formoval program humanismu v předmluvě k překladu díla O napravení padlého od Jana Zlatoústého
- usiloval o lit. psanou pěknou češtinou
- Knihy devateryprávnické dílo
- jazykově dokonalé, psáno srozumitelně a přehledně

- rozvoj psaní mluvnic => např. Vavřinec Benedikti z Nudožer

II.) TVORBA ZÁBAVNÁ


- Řehoř Hrubý z Jelenípřeložil dílo Chvála bláznovství od E. Rotterdamského => alegorie, satira
- Václav Písecký
- Mikuláš Konáš z Hodiškova – vydavatel zábavné literatury

III.) KRONIKY¨


Václav Hájek z Libočan (nar. na konci 15. st. – 1553)
- Hájkova kronika = Kronika česká => psána česky
- zachycení českých dějin od praotce Čecha do Habsburků
- kromě fakt obsahuje i historické nepřesnosti
- srozumitelný jazyk
- spíše připomíná uměleckou lit.
- oslava šlechty a katolictví


Mikuláš Dačický z Heslova
- Paměti – zachycuje události v Čechách i jiných zemích => např. pálení čarodějnic, 1. pitva v Praze

VRCHOLNÝ HUMANISMUS V ČECHÁCH
- rozvoj lit. vyžadoval znalosti jazyka i jeho rozvoj
- 15. – 16. stol. – vzniká současně lit. psaná latinsky i česky => převahu začíná mít lit. psaná česky => z velké části měšťanská

Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- biskup Jednoty bratrské, pedagog, básník, překladatel, historik, gramatik, podporoval myšlenku šíření vzdělanosti
- vydal překlad Nového zákona – stal se součástí Bible kralické (svým překladem Nového zákona vlastně podnítil skupinu autorů v Jednotě bratrské k vydání Bible kralické), překlad na dlouhou dobu vzorem jazykové správnosti
- vztah k češtině – spoluzakladatel spis. češtiny => v lit. prosazoval spis. češtinu, užíval i knižní tvary
- oceňoval krásu ČJ
- nářečí a hovorová čeština nemá se spis. češtinou nic společného
- Gramatika česká – rozsáhlé dílo
- nepůvodní dílo => vzniklo na základě starší mluvnice
- stala se jazykovou příručkou při překladu Nového zákona
- Filipika proti misomusům - útočná řeč proti těm, kteří nepřejí umění a vzdělání
- misomusové – nepřátelé múz
- působil také jako hudební teoretik
- teoretický spis o hudbě – Musica – psán česky
- uspořádal zpěvník jednoty bratrské – tzv. Šamotulský kancionál a Ivančický kancionál

Daniel Adam z Veleslavína
(1546 – 1599)
- překládal do češtiny významná evropská díla
- shromáždil kolem sebe skupinu spisovatelů
- důležitost kladl na obsah i jazyk děl
- přispěl ke zvýšení jazykové kultury a upevnění jazykové normy
=> „veleslavínská čeština“ => doba Adama z Veleslavína = ZLATÝ VĚK ČESKÉ LIT.
- tiskař a nakladatel - působil v nakladatelství Melantrich a po smrti tchána Jiřího Melantricha převzal tiskárnu
- dílo Kalendář historický – stručný přehled světových dějin => k některým přidal i vlastní hodnocení
- Knížky lidového čtení – srozumitelná čeština
- př. Příběhy o Enšpíglovi, Příběhy o Palečkovi (= šašek Jiřího z Poděbrad)
- Knihy dvě o založení země české – umožňují porovnat pohled katolíka a kališníka na vývoj v českých zemích
- zeměpisné dílo Kronika moskevská
- lexikograf - píše slovníky využívané i ve školách => nejvýznamnější ze čtyř slovníků Silva Quadrilinguis (Slovní zásoba čtyřjazyčná – česko – latinsko – řecko – německý)
V době humanismu dochází také k rozvoji cestování – tvorba CESTOPISŮ – mají naučnou i zábavnou funkci funkci


Oldřich Prefát z Vlkanova - Cesta z Prahy do Benátek
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - diplomat, hudebník a literát - ve svém díle uvádí své poznatky z cest po Svaté zemi a Egyptě
Václav Vratislav z Mitrovic - člen diplomatického poselstva Rudolfa II. do Cařihradu – popis této cesty v díle Příhody

- výchovná lit. – Šimon Lomnický z Budče – prozaické dílo => Kupidova střela

Do humanistického období v české literatuře spadá i část tvorby Jana Ámose Komenského (1592 – 1670)
- jedná se především o jeho pedagogické spisy
Didactica
- didaktika je disciplínou pedagogiky, zaobírá se teorií vyučování
- toto dílo obsahuje zásady Komenského učení
- chce vzdělání pro všechny
- je proti mechanickému učení bez pochopení logických souvislostí
- naučená látka by se měla průběžně opakovat
- žáci mají být děleni podle jednotlivých věkových skupin
- proces vyučování má být veden zajímavě – spis Škola hrou
Informatorium školy mateřské
- pojednává o výchově dětí předškolního věku
Orbis pictus (Svět v obrazech)
- kniha obrazů a textů psaná čtyřmi jazyky – 1. obrázková učebnice
Všeobecná pravda o nápravě věcích lidských
- spis snažící se o výchovu nových generací formou ponaučení z chyb generací předchozích
jazyková učebnice Brána jazyků otevřená
- přichází s ideou, že cizí jazyky lze naučit pouze prostřednictvím porozumění přes jazyk mateřský

=> Druhý tematický okruh Komenského tvorby již spadá do období baroka.


středa 16. ledna 2008

14) Věta jednoduchá, polovětná konstrukce, souvětí by Iva

VĚTA JEDNODUCHÁ = věta obsahující 1 přísudek
- obvykle vyjadřuje 1 myšlenku
- mohou se mezi sebou spojovat

SOUVĚTÍ = spojení 2 a více vět
- vždy obsahuje alespoň 1 větu hlavní a pak věty vedlejší
- věta hlavní = mluvnicky nezávislá na jiné větě v souvětí
- věta vedlejší = je závislá na jiné větě z daného souvětí
- souvětí jsou - souřadné - obsahuje nejméně 2 věty hlavní (mluvnicky nezávislé), které jsou ve vzájemném vztahu parataxe, a neomezený počet vět vedlejších
- podřadné - obsahuje 1 větu hlavní a 1 či více vět vedlejších, které závisí na větách řídících => řídící větou přitom může být věta zcela nezávislá (hlavní) i věta, která je už sama závislá (vedlejší)

POLOVĚTNÁ KONSTRUKCE - má blízko k dějovosti
- má výraznou valenční schopnost (váže další slova)
= rozvití slovesného tvaru neurčitého nebo příd. jm. slov. původu
a) přechodníková (Prudce oddychuje, doběhl závodník do cíle.)
b) infinitivní (Odbít to včas, nemusel bys to dělat teď.)
c) adjektivní = přívlastek volný => odvozen od přechodníkového tvaru slovesného, příčestí trpné (Karel, pobývající toho času v nemocnici, nemohl napsat prověrku.)

13) Větný člen holý, rozvitý a několikanásobný

VĚTNÝ ČLEN = zákl. jednotka větné struktury
- není větný člen : předložky, spojky, částice, citoslovce + kontaktní výrazy a odkazovací zájmena
- holý = pokud člen neřídí žádný další člen
- rozvitý = pokud se stává řídící po jiný větný člen
- několikanásobný = pokud je řízeno více větných členů jedním členem ve vztahu souřadnosti

Podmět (PO) = původce, činitel děje nebo nositel vlastnosti
vyjádřený = podst.jm., příd.jm., číslovka, infinitiv slovesa, VV podmětná

nevyjádřený = osoba vyplývá ze slovesného tvaru, nebo z předchozího textu
+ všeobecný = neoznačuje žádného konkrétního původce děje, nejčastěji 3.os.Pl.
- může bát vyjádřen i 2.pádem, bude-li podmět vyjadřovat část množství (ubylo vody)

Přísudek (PŘ)- rozdělujeme na :
a) slovesný
b) jmenný se sponou (být, stávati se, zdát se)
c) jmenný (škola základ života)

Přívlastek (PK) - blíže určuje podst. jm.
- ptáme se : jaký, který, čí ?
- shodný - má stejný pád, číslo, rod
- výjimka !! může být i nesklonné (prima sezóna)
neshodný - nejčastastěji 2. pád (okna školy)

Předmět (PT) - nejčastěji rozvíjí sloveso a vyjadřuje to, nač se slovesný děj vztahuje
- slovesa vyžadující doplnění předmětem = předmětná (ostatní bezpředmětná)

Doplněk (D) - rozvíjí plnovýznamové sloveso i substantivum
- nejčastěji vyjádřen př.jm.
- časté doplňky - rád, sám, všechen, přechodník

Příslovečné určení (PU) - vyjadřuje bližší okolnosti děje, nebo určuje kvalitu vlastností, či míry,
závisí na slovese
rozdělujeme : místa, času, způsobu, příčiny, účelu