- nastává po Bílé Hoře => posílení katolické církve => význam má víra
- literatura = nástroj rekatolizace
- většina vzdělanců byli stoupenci reformačních církví => odchází do exilu
- nedůvěra v rozum
- zobrazení lidského utrpení, strachu
- nositelé vzdělanosti i kultury byli jezuité
- 2 proudy literatury
a) exulantská literatura ( nekatolíci opouští vlast a tvoří v zahraničí – případ J. A. Komenského)
b) domácí literatura
DOMÁCÍ (OFICIÁLNÍ) LITERATURA
- psána česky i latinsky
- duchovní lyrika – legendy, náboženská dramata, životopisy svatých, duchovní písně
- naučná lit. – historická
- psána jezuity
- význam měla také lidová a pololidová tvorba
Duchovní lyrika
ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600 – 1676)
- varhaník, hudebník a autor duchovních písní
- básník i skladatel – ke svým písním skládal hudbu
- v jeho textech zastoupeny motivy barokní mystiky
- sbírka Česká mariánská muzika – kancionál
- patří sem ukolébavka Chtíc, aby spal
- hudební skladba Loutna česká
- Svatonoční muzika
BEDŘICH BRIEDEL (1619 – 1680)
- básník, překladatel, profesor rétoriky
- česky píšící jezuita
- báseň Co Bůh? Člověk? – zabývá se kontrastem boží dokonalosti a nicotnosti lidského života, která má jediné východisko – upnutí se k Bohu
- Život sv. Ivana - prozaicko-veršovaná adaptace starších legend o sv. Ivanovi
VÁCLAV JAN ROSA
- zabýval se jazykovědou => napsal rozsáhlý českoněmecký slovník, který byl později podkladem pro slovník J. Jungmanna
- purista – tvořil novotvary => zbavení češtiny cizích slov
=> kapesník = utřinos
Naučná próza
BOHUSLAV BALBÍN (1621 – 1688)
- spisovatel, historik a literární teoretik
- český vlastenec píšící latinsky => vztah k národu a jazyku je víc než víra v Boha
- vztah k našemu regionu - jistou dobu působil v Klatovech
- Rozmanitosti z historie království českého – encyklopedie
- zabývá se dějepisem, zeměpisem i národopisem
- tzv. Balbínova obrana vydána pod názvem Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého r. 1775 Františkem Martinem Pelcem
- napsána latinsky, pojednávala o češtině – vzbudila odpor jezuitského řádu a nemohla být za Balbínova života vydána => obhajoval češtinu jako kultivovaný jazyk
Lidová, pololidová tvorba
- český jazyk upadá => česky se mluví jen na venkově
- lidová – ústní lidová slovesnost
- písně, pořekadla, pohádky
- pololidová – psána měšťany, kteří znali venkovské prostředí
- přechod mezi oficiální a lidovou tvorbou
- Kramářské (jarmareční) písně
- interludia = lidové frašky => Václav František Kocmánek
- písmácké paměti
EXULANTSKÁ LITERATURA
PAVEL STRÁNSKÝ
- žil v Polsku
- O státě českém – latinsky psané
PAVEL SKÁLA ZE ZHOŘE
- žil v Německu
- Historie církevní – dějiny evropské a české reformace
JAN TŘANOVSKÝ
- slovenský autor
- Písně staré a nové - kancionál
JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)
a) moderní pedagogika
- jeho pedagogické spisy spadají již do doby humanismu
- Didactica, Škola hrou, Informatorium školy mateřské, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená
B) NÁBOŽENSKÉ SPISY
- Labyrint světa a ráj srdce - alegorická skladba se symboly a příslovími a citáty z Bible
- alegorie (jinotaj) = obrazné vyjádření abstraktního skrze něco velmi konkrétního
- hl. postavou je Komenský sám – coby poutník prochází světem (městem) a hledá práci, ale
s ničím není spokojený a všechno kritizuje => ve městě se nachází 6 hlavních ulic – každá značí jednu ze společenských vrstev lidí
- doprovází ho Všudybud a Mámení – poutník od nich dostává brýle, díky kterým má vidět
vše pozitivně („růžově“), ale protože mu byly nasazeny křivě, je schopen pozorovat i holou skutečnost => tento svět vypadá z dálky ušlechtile a spořádaně, ale při bližším zkoumání jsou patrné jeho četné nedostatky
=> první část tohoto díla vyznívá kriticky k poměrům a k okolnímu světu
=> jediným východiskem se v druhé části stává víra v boha
- Hlubina bezpečnosti – svět je kruh, uvnitř kterého je Bůh
- Kšaft umírající matky jednoty bratrské - kšaft = závěť – Jednota bratrská zosobněná jako loučící se matka - obrací se k národu jako ke svému dědici – provázeno nadějí i vírou v lepší budoucnost celého českého národa => projeven smutek nad osudem Jednoty bratrské, která je již odsouzena k zániku, její příslušníci pozbývají naděje na návrat do vlasti (díky uzavření vestfálského míru)
C) VŠEVĚDNÍ SPISY
- Vševěda – Komenský se domnívá, že čím víc bude lidstvo chytřejší, tím bude mravnější
D) FILOZOFICKÁ DÍLA
- Cesta světla – názory Komenského na vzdělání
- Listové do nebe – fiktivní dopisy Bohu => pět dopisů, v nichž chudí žalují Kristovi na bohaté - Kristus chudé utěšuje a zároveň napomíná chudé i bohaté, aby žili podle božího zákona
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
E) MÍROVÉ SPISY
- Anděl míru – míru se dá dosáhnout vzděláním
pátek 1. února 2008
Světové baroko
(pol. 16. – pol. 18.stol.)
- období neklidu a mnoha válek jak u nás tak ve světě (třicetiletá válka, rakousko-pruská válka, francouzská a anglická buržoazní revoluce) => vznik absolutistických monarchií
- upevnění moci církve
- znaky baroka – rozčarování z nenaplnění renesančních myšlenek => pocit marnosti člověka => není víra v člověka a lidský rozum
- nejistota a neklid => upevnění víry v Boha
- uplatňuje se fantazie a mystika
- motivem je často vylíčení lidských utrpení
- umělecké prostředky – nadsázka, protiklady, dramatičnost, symboly, alegorie, neologismy, slovní hříčky
SVĚTOVÉ BAROKO
● Španělsko
- mystická poezie – alegorie, dvojsmysly
- upevnění víry v Boha
TEREZA Z ÁVILY (1515 – 1582)
- ve svých dílech podává návody ke klášternímu životu
- vroucně líčí své milostné pouti k bohu – přední básnířka španělské milostné lyriky ježíšovské
JAN Z KŘÍŽE (1542 – 1591)
- ovlivněn působením Terezy z Ávily, jeho dílem dosáhla španělská mystika svého vrcholu
PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600 -1681)
- dramatik a lyrik
- jeho tvorba je poznamenána renesancí => inspiroval se Lope de Vegou
- Soudce zalamejský – divadelní hra s námětem podobným Fuente Ovejuna
- filozoficko-náboženské hry
- Život je sen – lidský život je pouhým snem, předchází posmrtnému
● Itálie
TORQUATO TASSO (1544 – 1595)
- dvorský autor
- Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinská epopej
- obléhání Jeruzalému křesťanskými vojsky z přelomu 11. a 12. st. (období křížových výprav)
COMMEDIA DELL´ ARTE
- herci improvizují
- pevně daná dějová linie
- pantomima
- velký význam rekvizit a vlastností
- zveličování vlastností
● Anglie
JOHN DONNE (1572 – 1631)
- autor lyrických veršů milostných i duchovních
- svojí poezii proložil rouhavými pochybnostmi a hrůzou před smrtí
- zakladatel metafyzické školy – zaměřená na zákl. otázky lidského bytí
- dílo Písně a sonety
JOHN MILTON (1608 – 1674)
- psal poezii, elegie, traktáty a sonety
- epos Ztracený ráj
- volné zpracování biblického příběhu o vyhnání Adama a Evy z ráje => po provinění následuje trest
- pro pochopení skladby Ztraceného ráje je vhodné znát spis O křesťanské nauce – Milton v něm vyložil své náboženské názory, pojetí dobra a zla
- na epos Ztracený ráj navazuje dílo Ráj znovu nabytý
● Německo
HANS JACOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELHAUSEN (1621 – 1676)
- román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
= Prosťáček nejprostší
- děj se odehrává v Německu, které je rozvrácené 30-ti letou válkou => autor sám válku zažil
- hl. postava - mazaný a sečtělý Simplicius, který je zároveň ale úplně prostý člověk
- Simplicius je zobrazením člověka, který má zkušenosti s válčením v tehdejší době – z otcova domu byl vyvlečen vojáky a nyní, mnohdy v přestrojení (jako blázen či žena) prochází válčící Evropou
- období neklidu a mnoha válek jak u nás tak ve světě (třicetiletá válka, rakousko-pruská válka, francouzská a anglická buržoazní revoluce) => vznik absolutistických monarchií
- upevnění moci církve
- znaky baroka – rozčarování z nenaplnění renesančních myšlenek => pocit marnosti člověka => není víra v člověka a lidský rozum
- nejistota a neklid => upevnění víry v Boha
- uplatňuje se fantazie a mystika
- motivem je často vylíčení lidských utrpení
- umělecké prostředky – nadsázka, protiklady, dramatičnost, symboly, alegorie, neologismy, slovní hříčky
SVĚTOVÉ BAROKO
● Španělsko
- mystická poezie – alegorie, dvojsmysly
- upevnění víry v Boha
TEREZA Z ÁVILY (1515 – 1582)
- ve svých dílech podává návody ke klášternímu životu
- vroucně líčí své milostné pouti k bohu – přední básnířka španělské milostné lyriky ježíšovské
JAN Z KŘÍŽE (1542 – 1591)
- ovlivněn působením Terezy z Ávily, jeho dílem dosáhla španělská mystika svého vrcholu
PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600 -1681)
- dramatik a lyrik
- jeho tvorba je poznamenána renesancí => inspiroval se Lope de Vegou
- Soudce zalamejský – divadelní hra s námětem podobným Fuente Ovejuna
- filozoficko-náboženské hry
- Život je sen – lidský život je pouhým snem, předchází posmrtnému
● Itálie
TORQUATO TASSO (1544 – 1595)
- dvorský autor
- Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinská epopej
- obléhání Jeruzalému křesťanskými vojsky z přelomu 11. a 12. st. (období křížových výprav)
COMMEDIA DELL´ ARTE
- herci improvizují
- pevně daná dějová linie
- pantomima
- velký význam rekvizit a vlastností
- zveličování vlastností
● Anglie
JOHN DONNE (1572 – 1631)
- autor lyrických veršů milostných i duchovních
- svojí poezii proložil rouhavými pochybnostmi a hrůzou před smrtí
- zakladatel metafyzické školy – zaměřená na zákl. otázky lidského bytí
- dílo Písně a sonety
JOHN MILTON (1608 – 1674)
- psal poezii, elegie, traktáty a sonety
- epos Ztracený ráj
- volné zpracování biblického příběhu o vyhnání Adama a Evy z ráje => po provinění následuje trest
- pro pochopení skladby Ztraceného ráje je vhodné znát spis O křesťanské nauce – Milton v něm vyložil své náboženské názory, pojetí dobra a zla
- na epos Ztracený ráj navazuje dílo Ráj znovu nabytý
● Německo
HANS JACOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELHAUSEN (1621 – 1676)
- román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
= Prosťáček nejprostší
- děj se odehrává v Německu, které je rozvrácené 30-ti letou válkou => autor sám válku zažil
- hl. postava - mazaný a sečtělý Simplicius, který je zároveň ale úplně prostý člověk
- Simplicius je zobrazením člověka, který má zkušenosti s válčením v tehdejší době – z otcova domu byl vyvlečen vojáky a nyní, mnohdy v přestrojení (jako blázen či žena) prochází válčící Evropou
Renesance a humanismus v Čechách
( 2. polovina 15. st. až počátek 17. st.)
RENESANCE V ČECHÁCH
- v Čechách moc neprobíhá (vliv náboženské ideologie)
- Karel IV. – spojení s italskou renesancí a humanismem (jeho přítel byl Petrarca)
- knížky lidového čtení, zábavná próza – např. Historie o bratru Janu Palečkovi, O Faustovi, O Donu Juanovi
- Hynek z Poděbrad – syn Jiřího z Poděbrad
- básník =>dílo : - báseň Májový sen
- pobýval v Itálii => přeložil 11 novel Dekameronu
- Frantova práva – parodie na cechovní předpisy
HUMANISMUS V ČECHÁCH
- málo původních děl => hodně překladů => snaha poznávat cizí literatury a vyrovnat se jim
- ovlivňován latinou => latina měla vliv i na rozvoj spisovné češtiny
- lit. řeší náboženské a společenské otázky
- vzniká naučná literatura pro měšťany – zaměřená k životní praxi
- ustupuje se od verše a preferuje se hlavně nauková próza, snahy o rozšíření humanistické vzdělanosti
- význam knihtisku – vynalezen r. 1450 Janem Gutenbergem – tzv. inkunábule = knihy vytištěné do r. 1500 (prvotisk)
- humanismus je nejdříve omezen na učenecké kroužky (šlechta a duchovenstvo ) => vznik děl latinských
- později se k humanistickým myšlenkám hlásí i vzdělaní měšťané, hlásili se také k reformaci, upřednostňují češtinu jako literární jazyk
JEDNOTA BRATRSKÁ
= centrum humanismu
- vznikla 1458
- volbou vlastních kněží se osamostatnila od českých katolíků a husitů
- její členové kladli důraz na řád, kázeň a vzájemnou výchovu + vycházeli z učení Petra Chelčického o rovnoprávnosti všech občanů českých zemí => protože neuznávali rozdíly mezi lidmi a tudíž popírali stavy, provokovali vládnoucí kruhy a stali se terčem pronásledování – často byli prohlašováni za kacíře
- Jednota bratrská má zásluhu na vydávání Bible kralické
- vydávána průběžně v letech 1579 až 1594
- její tvorba se řadí mezi tzv. překlady ad fontes – překládání rovnou z originálu a ne přes jiné překlady
- jazyk Bible kralické = biblitština => stala se vzorem spis. češtiny => položení základů dnešní spis. češtiny
- po nezdaru českého stavovského povstání byla duchovní elita Jednoty bratrské nucena emigrovat
2 PROUDY HUMANISTICKÉ TVORBY
- oba 2 proudy se navzájem doplňovaly a ovlivňovaly
- a) LATINSKÝ PROUD – pro vzdělané
- napodobování antických vzorů
- autoři = církevní hodnostáři, šlechta
b) NÁRODNÍ PROUD – autoři jsou měšťané => prosazování češtiny
- vzdělávací cíl => lit. měla posílit sílu měšťanstva
ad. a) LATINŠTÍ HUMANISTÉ
Jan z Rabštejna
- Dialogus – diskuze o poměrech v Čechách za Jiřího z Poděbrad – autor zde hájí zájmy státu
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 – 1510)
- studoval především spisy antické
- pokračuje v tradici psaní traktátů – např. O lakotě, O ubohosti
- kritika tehdejší šlechty v díle Satira ke sv. Václavovi
Jan Skála z Doubravky = „Dubravius“
- Rada zvířat – veršované rady panovníkovi
Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
- básník, profesor a později rektor UK - dílo Cechias – veršované dějiny Čech
- inspiroval Zikmunda Wintra k vytvoření Mistra Campana – stal se hlavní postavou tohoto díla
ad. b) NÁRODNÍ PROUD
I.) TVORBA VZDĚLÁVACÍ, nauková
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 - 1520)
- univerzitní mistr a vynikající právník
- překlady z latiny
- formoval program humanismu v předmluvě k překladu díla O napravení padlého od Jana Zlatoústého
- usiloval o lit. psanou pěknou češtinou
- Knihy devatery – právnické dílo
- jazykově dokonalé, psáno srozumitelně a přehledně
- rozvoj psaní mluvnic => např. Vavřinec Benedikti z Nudožer
II.) TVORBA ZÁBAVNÁ
- Řehoř Hrubý z Jelení – přeložil dílo Chvála bláznovství od E. Rotterdamského => alegorie, satira
- Václav Písecký
- Mikuláš Konáš z Hodiškova – vydavatel zábavné literatury
III.) KRONIKY
Václav Hájek z Libočan (nar. na konci 15. st. – 1553)
- Hájkova kronika = Kronika česká => psána česky
- zachycení českých dějin od praotce Čecha do Habsburků
- kromě fakt obsahuje i historické nepřesnosti
- srozumitelný jazyk
- spíše připomíná uměleckou lit.
- oslava šlechty a katolictví
Mikuláš Dačický z Heslova
- Paměti – zachycuje události v Čechách i jiných zemích => např. pálení čarodějnic, 1. pitva v Praze
VRCHOLNÝ HUMANISMUS V ČECHÁCH
- rozvoj lit. vyžadoval znalosti jazyka i jeho rozvoj
- 15. – 16. stol. – vzniká současně lit. psaná latinsky i česky => převahu začíná mít lit. psaná česky => z velké části měšťanská
Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- biskup Jednoty bratrské, pedagog, básník, překladatel, historik, gramatik, podporoval myšlenku šíření vzdělanosti
- vydal překlad Nového zákona – stal se součástí Bible kralické (svým překladem Nového zákona vlastně podnítil skupinu autorů v Jednotě bratrské k vydání Bible kralické), překlad na dlouhou dobu vzorem jazykové správnosti
- vztah k češtině – spoluzakladatel spis. češtiny => v lit. prosazoval spis. češtinu, užíval i knižní tvary
- oceňoval krásu ČJ
- nářečí a hovorová čeština nemá se spis. češtinou nic společného
- Gramatika česká – rozsáhlé dílo
- nepůvodní dílo => vzniklo na základě starší mluvnice
- stala se jazykovou příručkou při překladu Nového zákona
- Filipika proti misomusům - útočná řeč proti těm, kteří nepřejí umění a vzdělání
- misomusové – nepřátelé múz
- působil také jako hudební teoretik
- teoretický spis o hudbě – – psán česky Musica
- uspořádal zpěvník jednoty bratrské – tzv. Šamotulský kancionál a Ivančický kancionál
Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599)
- překládal do češtiny významná evropská díla
- shromáždil kolem sebe skupinu spisovatelů
- důležitost kladl na obsah i jazyk děl
- přispěl ke zvýšení jazykové kultury a upevnění jazykové normy
=> „veleslavínská čeština“ => doba Adama z Veleslavína = ZLATÝ VĚK ČESKÉ LIT.
- tiskař a nakladatel - působil v nakladatelství Melantrich a po smrti tchána Jiřího Melantricha převzal tiskárnu
- dílo Kalendář historický – stručný přehled světových dějin => k některým přidal i vlastní hodnocení
- Knížky lidového čtení – srozumitelná čeština
- př. Příběhy o Enšpíglovi, Příběhy o Palečkovi (= šašek Jiřího z Poděbrad)
- Knihy dvě o založení země české – umožňují porovnat pohled katolíka a kališníka na vývoj v českých zemích
- zeměpisné dílo Kronika moskevská
- lexikograf - píše slovníky využívané i ve školách => nejvýznamnější ze čtyř slovníků Silva Quadrilinguis (Slovní zásoba čtyřjazyčná – česko – latinsko – řecko – německý)
V době humanismu dochází také k rozvoji cestování – tvorba CESTOPISŮ – mají naučnou i zábavnou funkci funkci
Oldřich Prefát z Vlkanova - Cesta z Prahy do Benátek
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - diplomat, hudebník a literát - ve svém díle uvádí své poznatky z cest po Svaté zemi a Egyptě
Václav Vratislav z Mitrovic - člen diplomatického poselstva Rudolfa II. do Cařihradu – popis této cesty v díle Příhody
- výchovná lit. – Šimon Lomnický z Budče – prozaické dílo => Kupidova střela
Do humanistického období v české literatuře spadá i část tvorby Jana Ámose Komenského (1592 – 1670)
- jedná se především o jeho pedagogické spisy
Didactica
- didaktika je disciplínou pedagogiky, zaobírá se teorií vyučování
- toto dílo obsahuje zásady Komenského učení
- chce vzdělání pro všechny
- je proti mechanickému učení bez pochopení logických souvislostí
- naučená látka by se měla průběžně opakovat
- žáci mají být děleni podle jednotlivých věkových skupin
- proces vyučování má být veden zajímavě – spis Škola hrou
Informatorium školy mateřské
- pojednává o výchově dětí předškolního věku
Orbis pictus (Svět v obrazech)
- kniha obrazů a textů psaná čtyřmi jazyky – 1. obrázková učebnice
Všeobecná pravda o nápravě věcích lidských
- spis snažící se o výchovu nových generací formou ponaučení z chyb generací předchozích
jazyková učebnice Brána jazyků otevřená
- přichází s ideou, že cizí jazyky lze naučit pouze prostřednictvím porozumění přes jazyk mateřský
=> Druhý tematický okruh Komenského tvorby již spadá do období baroka.
Humanismus a renesance ve světové literatuře
(poč. 14. – poč. 17. stol.)
- rozvoj : - měst, obchodu, řemeslnictví, společnosti, přírodních věd, vznik 1. manufaktur, zámořské objevy, vynález knihtisku
- na významu nabývá měšťanstvo – pře se se šlechtou a církví o moc
RENESANCE
- umělecký a myšlenkový směr => vymaňování ze středověkého způsobu myšlení
= znovuzrození, obrození antiky a antické kultury jako vzoru
- nový rozvoj umění, literatury, filozofie => důraz na lidský rozum a pozemský život, středem zájmu je člověk, poznání života a člověka, zákonitosti života a přírody
- víra v lidské schopnosti a síly, důraz na osobnost člověka
- snaha o univerzální pojetí života a světa, prózy, poezie a vědy
LITERATURA – obnova antických žánrů => epos, satira, drama i komedie, lyrické písně, životopis,
- nově vzniká epistolární lit. => psaní dopisů
HUMANISMUS
- human = lidský
- myšlenkový směr, životní a vzdělanostní program
- vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozvoj osobnosti, důraz na lidské schopnosti a vlastnosti, právo člověka na svobodné rozhodování
- rozumové jednání
- upřednostňování vytříbené klasické latiny => objevují se ale i národní jazyky
- často dialogy
● Itálie
- vznik – přelom 13. a 14. stol. => centrum = Florencie
DANTE ALIGHIERI (1265 - 1321)
- pochází z Florencie ze šlechtické rodiny, což mu umožnilo vzdělání
- musel do vyhnanství => žil ve Veroně
- jeho život byl poznamenán láskou k Beatrice
- zpočátku se zabývá dvorskou milostnou lyrikou a rytířskými náměty, zpracovanými v sonetech a v kancónách
- kancóna - původně francouzská básnická forma, používaná v té době hlavně ve dvorské lyrice
- Nový život – psáno italsky formou deníku
- milostné básně prokládané prózou
- vrcholné dílo – duchovní alegorický epos Božská komedie
- má 3 části - Peklo, Očistec a Ráj - každá po 33 zpěvech => symbolika čísla 3
- hl. postavou je básník sám. V doprovodu básníka Vergilia prochází nejprve lesem, ohrožován 3 šelmami –
Smyslností, Pýchou a Lakotou, poté peklem a očistcem, kdy dramaticky popisuje muka odsouzenců, mezi které umisťuje i své politické odpůrce. Tím se snaží upozornit na lidské hříchy a varovat tak před zkažeností světa. Před branou Ráje ho musí Vergilius jako pohan opustit a na místo průvodce nastupuje jeho životní láska Beatrice, symbol nadpozemské krásy.
- tercíny - typické verše italské renesance
- Dantova Božská komedie inspirovala mnoho pozdějších děl, například Komenského Labyrint světa a ráj
srdce nebo Kollárovu Slávy dceru
FRANCESCO PETRARCA (1304 - 1374)
- taktéž florentský rodák - také jeho vykázali do vyhnanství, které prožil ve francouzském Avignonu
- přítel Karla IV.
- jeho dílem se prolíná jeho celoživotní láska k Lauře - Sonety Lauře
- sonet = znělka
- skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších, a dalších dvou po 3 verších
- myšlenková stavba - první strofa (teze) je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí)
- o její ctnosti, kráse a činech, ale i o místech, které ji básníkovi připomínají, a o jeho marné touze a stesku (Laura předčasně zemřela a on na ní stále vzpomíná)
GIOVANNI BOCCACCIO (1313 - 1375)
- prozaik – píše novely
- byl i humanista
- byl zakázán církví
- znaky – světská témata
- kritika církve a měšťanů
- žena je rovna muži
- Dekameron (volně přeloženo jako Kniha deseti dnů )
- soubor sta novel zasazených do dějového rámce
- V úvodním příběhu se dovídáme o morové epidemii ve Florencii, před kterou utíká šlechtická společnost sedmi dívek a tří mladíků. Na venkově, v idylickém prostředí, si krátí čas vyprávěním vážných i veselých historek. Každý den se věnují určitému tématu, většinou však převažují milostné příběhy, které podávají výstižný obraz soudobého života v Itálii, vzdáleného křesťanskému odříkání.
● Francie
- renesance se zde objevuje později než v Itálii => v důsledku 100 leté války s Anglií
FRANCOIS VILLON ( 1431 ? - 1463 ? )
- vlastním jménem François de Montcorbier
- 1. moderní básník Evropy => je pokládán za tzv. prokletého básníka => díky němu proniká do francouzské renesanční poezie reálnější pohled na svět
- studoval na univerzitě v Paříži, následně ale zvolil bohémský způsob života – jeho leckdy dobrodružný život se mu stal zdrojem témat pro jeho poezii – snažil se sice žít spořádaně, ale nedosáhl toho. Byl dokonce i obviněn z vraždy.
- v jeho dílech se objevují dvojsmysly a protiklady
- zakladatel francouzské (villonské) balady
- lyrická báseň => první 3 sloky jsou delší a 4. sloka je kratší
- cykly balad Malý testament a Velký testament (testament = závěť)
- Velký testament - zamýšlí se nad svým životem, vyjadřuje lítost nad promarněným mládím a omlouvá své hříchy chudobou a osudem
- Malý testament - formou ironických a satirických básní se loučí se svými přáteli
- pohnutý život Françoise Villona zaujal mnoho pozdějších autorů. Jarmila Loukotková ho zobrazila v románu Navzdory básník zpívá a Voskovec s Werichem o něm napsali divadelní hru Balada z hadrů.
FRANCOIS ROBELAIS (1494 ? - 1553)
- největší prozaik v renesanční Francii
- humanista
- pětidílný satirický román Gargantua a Pantagruel
- 5-ti dílný román ze života obrů Gargantuy a jeho syna Pantagruela
- paroduje rytířské romány - u hrdinů jsou přehnaně zveličeny tělesně rozměry a jejich síla
- výsměch středověkým názorům
- satirický pohled na běžné životní situace i na církev – román působí jako posměšný, ale i výchovný (líčí cestu za poznáním)
- burleska = literární útvar hrubě komického rázu
MICHEL DE MONTAIGNE (1533 – 1592)
- dílo Eseje => vytvořil nový lit. žánr = ESEJE
- esej (= pokus) – menší lit. útvar pojednávající duchaplným způsobem o zajímavých otázkách (=> dnes pojednání na odborná témata)
- propagace radostného a šťastného života
PIERRE DE RONSARD
= „francouzský Petrarca“
- milostná poezie => dílo : - Sonety Heleně
- za vzor si bere antiku a italskou renesanční lit.
● Španělsko
- renesance se zde rozvíjí i přes hospodářský a politický úpadek
= „zlatý věk španělské lit.“
- nový druh románu => PIKARESKNÍ ROMÁN (Pikaros = šibal)
MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA (1547 - 1616)
- Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha
- parodie na rytířské romány
- vypráví příběh chudého zemana, který se, ovlivněn četbou rytířských knih, vydává jako rytíř Don Quijote do světa (pouze do okolí jeho domu) naplňovat rytířské ideály. Realita je však jiná a on se často ocitá na straně poražených. Brání svým mečem dobro a svou čest i v naprosto nesmyslných případech (boj s větrnými mlýny), a proto ho okolí má spíše za legrační figurku a podivína.
- v postavě Sancho Panzy, Don Quijotova zbrojnoše, dokázal Cervantes propojit vznešené ideály se zdravým selským rozumem
- kůň Rosinanta
- láska Dulcinea
=> donkichot = přenesené pojmenování
= někdo, kdo o něco marně usiluje
LOPE DE VEGA (1562 - 1635)
- dramatik - počet jeho her je odhadován na 2000
- hry s historickým námětem, kdy je často zobrazován konflikt mezi tyranským šlechticem a poddaným, který končí většinou ve venkovanův prospěch
- hra Ovčí pramen (Fuente Ovejuna)
- líčí povstání městečka Fuente Ovejuna proti zástupci španělského krále, který utlačuje poddané
- podle skutečné události
TIRSO DE MOLINA (1584 – 1648)
- žák a pokračovatel Lopé de Vegy
- hry s náboženskou tématikou
- hra Svůdce sevillský a kamenný host
- do literatury uvádí postavu Dona Juana – dobrodružného a chladnokrevného kavalíra, který ustavičně vyhledává nové lásky a nová nebezpečí => za zkázu mnohých lidských životů jej nemine boží trest
● Anglie
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)
- Povídky Canterburské
- pestrá společnost obyčejných lidí, většinou drobných měšťanů, koná náboženskou pouť ke Canterburské katedrále k hrobu světce Thomase Becketa. Poutníci si zpříjemňují cestu vyprávěním různých příběhů. V nich je výstižně, jemně ironicky, charakterizován život tehdejších prostých lidí.
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 - 1616)
- herec, dramatik, básník
- světská tématika
- náměty : - slavné osobnosti, anglické kroniky, antika, italská díla, lidové balady a starší hry
- hrdinové jeho her si utváří sami svůj osud => vyplývá z toho, jaký mají charakter a vlastnosti
- střídá verš i prózu
- narodil se ve Stradtfordu, ale když se v 18 oženil s o 8 let starší ženou, odešel do Londýna, kde začal tvořit
- 1594 – dostal se do divadelní společnosti Lorda Komořího
- 1599 – investuje do divadla GLOBE = Zeměkoule
- jeviště ze 3 stran obklopené hledištěm
- nevyužívají se rekvizity
- zdůraznění mluveného slova, gestikulace a kostýmů
OBDOBÍ TVORBY
a) 1. OBDOBÍ – do r. 1600
- plně renesanční
- optimismus
- vznik komedií, historických her (př. Julius Caesar, Richard II., III. , Jindřich IV., V., VI.) i 1. tragédie Romeo a Julie
- komedie – Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsdorské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský
- v komediích nakonec vždy zvítězí láska a spravedlnost
b) 2. OBDOBÍ
- pesimismus
- píše pouze tragédie
- v Evropě doznívají renesanční myšlenky
OBSAHY DĚL
1) TRAGÉDIE
- Romeo a Julie – zřejmě nejslavnější Shakespearovo dílo
- tragický příběh lásky
- ve Veroně žijí 2 znepřátelené rody => Romeo = Montek, Julie = Kapuletová
- Hamlet – dánský princ Hamlet pomstí vraždu svého strýce pomocí lsti => pomůžou mu divadelníci => strýc, který Hamletova otce zabil se hry zalekne a to jeho čin prozradí
- Král Lear – Lear vyžene dceru Kordelii, protože mu nedokázala dobře říct, jak moc ho má ráda => Anglii tak vládnou 2 Kordeliiny sestry => Kordelie si vezme francouzského krále, který vede s Anglií válku, ale prohraje => Kordelie i Lear umírají a sestry se navzájem zabijí
- Macbath – Macbath zabije krále, aby se sám stal králem => krátce na to ho ale začne tížit svědomí a nakonec umírá
- Othello – Roderigo s Jagem vymyslí plán, jak se Othella zbavit, aby mohl Roderigo být s Desdemonou => Roderigo, Othellova žena a Emilie (Jagova žena) a nakonec i Jago umírají => Casio je zraněn
2) HISTORICKÉ DRAMA
- Julius Caesar – Shakespear popisuje Caesarovu smrt
3) KOMEDIE
- Veselé paničky Windsdorské – postava Falstafa – typický renesanční hrdina
- Sen noci svatojánské -děj se odehrává převážně v lese poblíž Athén, kde mezi sebou vedou spor vládci čarodějné říše elfů a víl (Oberon a Titánie) – vzájemně si vyčítají žárlivost a záletnictví
- Oberonův sluha Puk opatřuje zázračnou bylinu, jejíž šťáva nakapaná na víčka spících způsobí, že se zamilují do první bytosti kterou spatří => do toho se připlétají mladí Athéňané Lysandr a Demetrius zamilovaní do Hermie a Helena, zamilovaná do Demetria => celá zápletka graduje trojitou svatbou v athénském paláci – athénský vévoda Theseus si bere královnu Amazonek Hyppolytu, Lysandr Hermii a Demetrius Helenu
Tvorba dramatických romancí – hry s pohádkovými a bájeslovnými motivy
- Perikles
- Cymbelín
- Zimní pohádka
Také komedie nabývají postupně na vážnějším rázu (tzv. temné komedie)
- Jak se vám líbí
- Večer tříkrálový
- Konec vše napraví
Shakespearovi překladatelé u nás
- Josef V. Sládek
- Erik A. Saudek
- J. Topol
- Hilský
Shakespearovo dílo jako zdroj dalšího uměleckého ztvárnění
- k příběhu Romea a Julie se vrací Jan Otčenášek novelou Romeo, Julie a tma
- opera, balet
- muzikál
- rozvoj : - měst, obchodu, řemeslnictví, společnosti, přírodních věd, vznik 1. manufaktur, zámořské objevy, vynález knihtisku
- na významu nabývá měšťanstvo – pře se se šlechtou a církví o moc
RENESANCE
- umělecký a myšlenkový směr => vymaňování ze středověkého způsobu myšlení
= znovuzrození, obrození antiky a antické kultury jako vzoru
- nový rozvoj umění, literatury, filozofie => důraz na lidský rozum a pozemský život, středem zájmu je člověk, poznání života a člověka, zákonitosti života a přírody
- víra v lidské schopnosti a síly, důraz na osobnost člověka
- snaha o univerzální pojetí života a světa, prózy, poezie a vědy
LITERATURA – obnova antických žánrů => epos, satira, drama i komedie, lyrické písně, životopis,
- nově vzniká epistolární lit. => psaní dopisů
HUMANISMUS
- human = lidský
- myšlenkový směr, životní a vzdělanostní program
- vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozvoj osobnosti, důraz na lidské schopnosti a vlastnosti, právo člověka na svobodné rozhodování
- rozumové jednání
- upřednostňování vytříbené klasické latiny => objevují se ale i národní jazyky
- často dialogy
● Itálie
- vznik – přelom 13. a 14. stol. => centrum = Florencie
DANTE ALIGHIERI (1265 - 1321)
- pochází z Florencie ze šlechtické rodiny, což mu umožnilo vzdělání
- musel do vyhnanství => žil ve Veroně
- jeho život byl poznamenán láskou k Beatrice
- zpočátku se zabývá dvorskou milostnou lyrikou a rytířskými náměty, zpracovanými v sonetech a v kancónách
- kancóna - původně francouzská básnická forma, používaná v té době hlavně ve dvorské lyrice
- Nový život – psáno italsky formou deníku
- milostné básně prokládané prózou
- vrcholné dílo – duchovní alegorický epos Božská komedie
- má 3 části - Peklo, Očistec a Ráj - každá po 33 zpěvech => symbolika čísla 3
- hl. postavou je básník sám. V doprovodu básníka Vergilia prochází nejprve lesem, ohrožován 3 šelmami –
Smyslností, Pýchou a Lakotou, poté peklem a očistcem, kdy dramaticky popisuje muka odsouzenců, mezi které umisťuje i své politické odpůrce. Tím se snaží upozornit na lidské hříchy a varovat tak před zkažeností světa. Před branou Ráje ho musí Vergilius jako pohan opustit a na místo průvodce nastupuje jeho životní láska Beatrice, symbol nadpozemské krásy.
- tercíny - typické verše italské renesance
- Dantova Božská komedie inspirovala mnoho pozdějších děl, například Komenského Labyrint světa a ráj
srdce nebo Kollárovu Slávy dceru
FRANCESCO PETRARCA (1304 - 1374)
- taktéž florentský rodák - také jeho vykázali do vyhnanství, které prožil ve francouzském Avignonu
- přítel Karla IV.
- jeho dílem se prolíná jeho celoživotní láska k Lauře - Sonety Lauře
- sonet = znělka
- skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších, a dalších dvou po 3 verších
- myšlenková stavba - první strofa (teze) je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí)
- o její ctnosti, kráse a činech, ale i o místech, které ji básníkovi připomínají, a o jeho marné touze a stesku (Laura předčasně zemřela a on na ní stále vzpomíná)
GIOVANNI BOCCACCIO (1313 - 1375)
- prozaik – píše novely
- byl i humanista
- byl zakázán církví
- znaky – světská témata
- kritika církve a měšťanů
- žena je rovna muži
- Dekameron (volně přeloženo jako Kniha deseti dnů )
- soubor sta novel zasazených do dějového rámce
- V úvodním příběhu se dovídáme o morové epidemii ve Florencii, před kterou utíká šlechtická společnost sedmi dívek a tří mladíků. Na venkově, v idylickém prostředí, si krátí čas vyprávěním vážných i veselých historek. Každý den se věnují určitému tématu, většinou však převažují milostné příběhy, které podávají výstižný obraz soudobého života v Itálii, vzdáleného křesťanskému odříkání.
● Francie
- renesance se zde objevuje později než v Itálii => v důsledku 100 leté války s Anglií
FRANCOIS VILLON ( 1431 ? - 1463 ? )
- vlastním jménem François de Montcorbier
- 1. moderní básník Evropy => je pokládán za tzv. prokletého básníka => díky němu proniká do francouzské renesanční poezie reálnější pohled na svět
- studoval na univerzitě v Paříži, následně ale zvolil bohémský způsob života – jeho leckdy dobrodružný život se mu stal zdrojem témat pro jeho poezii – snažil se sice žít spořádaně, ale nedosáhl toho. Byl dokonce i obviněn z vraždy.
- v jeho dílech se objevují dvojsmysly a protiklady
- zakladatel francouzské (villonské) balady
- lyrická báseň => první 3 sloky jsou delší a 4. sloka je kratší
- cykly balad Malý testament a Velký testament (testament = závěť)
- Velký testament - zamýšlí se nad svým životem, vyjadřuje lítost nad promarněným mládím a omlouvá své hříchy chudobou a osudem
- Malý testament - formou ironických a satirických básní se loučí se svými přáteli
- pohnutý život Françoise Villona zaujal mnoho pozdějších autorů. Jarmila Loukotková ho zobrazila v románu Navzdory básník zpívá a Voskovec s Werichem o něm napsali divadelní hru Balada z hadrů.
FRANCOIS ROBELAIS (1494 ? - 1553)
- největší prozaik v renesanční Francii
- humanista
- pětidílný satirický román Gargantua a Pantagruel
- 5-ti dílný román ze života obrů Gargantuy a jeho syna Pantagruela
- paroduje rytířské romány - u hrdinů jsou přehnaně zveličeny tělesně rozměry a jejich síla
- výsměch středověkým názorům
- satirický pohled na běžné životní situace i na církev – román působí jako posměšný, ale i výchovný (líčí cestu za poznáním)
- burleska = literární útvar hrubě komického rázu
MICHEL DE MONTAIGNE (1533 – 1592)
- dílo Eseje => vytvořil nový lit. žánr = ESEJE
- esej (= pokus) – menší lit. útvar pojednávající duchaplným způsobem o zajímavých otázkách (=> dnes pojednání na odborná témata)
- propagace radostného a šťastného života
PIERRE DE RONSARD
= „francouzský Petrarca“
- milostná poezie => dílo : - Sonety Heleně
- za vzor si bere antiku a italskou renesanční lit.
● Španělsko
- renesance se zde rozvíjí i přes hospodářský a politický úpadek
= „zlatý věk španělské lit.“
- nový druh románu => PIKARESKNÍ ROMÁN (Pikaros = šibal)
MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA (1547 - 1616)
- Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha
- parodie na rytířské romány
- vypráví příběh chudého zemana, který se, ovlivněn četbou rytířských knih, vydává jako rytíř Don Quijote do světa (pouze do okolí jeho domu) naplňovat rytířské ideály. Realita je však jiná a on se často ocitá na straně poražených. Brání svým mečem dobro a svou čest i v naprosto nesmyslných případech (boj s větrnými mlýny), a proto ho okolí má spíše za legrační figurku a podivína.
- v postavě Sancho Panzy, Don Quijotova zbrojnoše, dokázal Cervantes propojit vznešené ideály se zdravým selským rozumem
- kůň Rosinanta
- láska Dulcinea
=> donkichot = přenesené pojmenování
= někdo, kdo o něco marně usiluje
LOPE DE VEGA (1562 - 1635)
- dramatik - počet jeho her je odhadován na 2000
- hry s historickým námětem, kdy je často zobrazován konflikt mezi tyranským šlechticem a poddaným, který končí většinou ve venkovanův prospěch
- hra Ovčí pramen (Fuente Ovejuna)
- líčí povstání městečka Fuente Ovejuna proti zástupci španělského krále, který utlačuje poddané
- podle skutečné události
TIRSO DE MOLINA (1584 – 1648)
- žák a pokračovatel Lopé de Vegy
- hry s náboženskou tématikou
- hra Svůdce sevillský a kamenný host
- do literatury uvádí postavu Dona Juana – dobrodružného a chladnokrevného kavalíra, který ustavičně vyhledává nové lásky a nová nebezpečí => za zkázu mnohých lidských životů jej nemine boží trest
● Anglie
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)
- Povídky Canterburské
- pestrá společnost obyčejných lidí, většinou drobných měšťanů, koná náboženskou pouť ke Canterburské katedrále k hrobu světce Thomase Becketa. Poutníci si zpříjemňují cestu vyprávěním různých příběhů. V nich je výstižně, jemně ironicky, charakterizován život tehdejších prostých lidí.
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 - 1616)
- herec, dramatik, básník
- světská tématika
- náměty : - slavné osobnosti, anglické kroniky, antika, italská díla, lidové balady a starší hry
- hrdinové jeho her si utváří sami svůj osud => vyplývá z toho, jaký mají charakter a vlastnosti
- střídá verš i prózu
- narodil se ve Stradtfordu, ale když se v 18 oženil s o 8 let starší ženou, odešel do Londýna, kde začal tvořit
- 1594 – dostal se do divadelní společnosti Lorda Komořího
- 1599 – investuje do divadla GLOBE = Zeměkoule
- jeviště ze 3 stran obklopené hledištěm
- nevyužívají se rekvizity
- zdůraznění mluveného slova, gestikulace a kostýmů
OBDOBÍ TVORBY
a) 1. OBDOBÍ – do r. 1600
- plně renesanční
- optimismus
- vznik komedií, historických her (př. Julius Caesar, Richard II., III. , Jindřich IV., V., VI.) i 1. tragédie Romeo a Julie
- komedie – Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsdorské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský
- v komediích nakonec vždy zvítězí láska a spravedlnost
b) 2. OBDOBÍ
- pesimismus
- píše pouze tragédie
- v Evropě doznívají renesanční myšlenky
OBSAHY DĚL
1) TRAGÉDIE
- Romeo a Julie – zřejmě nejslavnější Shakespearovo dílo
- tragický příběh lásky
- ve Veroně žijí 2 znepřátelené rody => Romeo = Montek, Julie = Kapuletová
- Hamlet – dánský princ Hamlet pomstí vraždu svého strýce pomocí lsti => pomůžou mu divadelníci => strýc, který Hamletova otce zabil se hry zalekne a to jeho čin prozradí
- Král Lear – Lear vyžene dceru Kordelii, protože mu nedokázala dobře říct, jak moc ho má ráda => Anglii tak vládnou 2 Kordeliiny sestry => Kordelie si vezme francouzského krále, který vede s Anglií válku, ale prohraje => Kordelie i Lear umírají a sestry se navzájem zabijí
- Macbath – Macbath zabije krále, aby se sám stal králem => krátce na to ho ale začne tížit svědomí a nakonec umírá
- Othello – Roderigo s Jagem vymyslí plán, jak se Othella zbavit, aby mohl Roderigo být s Desdemonou => Roderigo, Othellova žena a Emilie (Jagova žena) a nakonec i Jago umírají => Casio je zraněn
2) HISTORICKÉ DRAMA
- Julius Caesar – Shakespear popisuje Caesarovu smrt
3) KOMEDIE
- Veselé paničky Windsdorské – postava Falstafa – typický renesanční hrdina
- Sen noci svatojánské -děj se odehrává převážně v lese poblíž Athén, kde mezi sebou vedou spor vládci čarodějné říše elfů a víl (Oberon a Titánie) – vzájemně si vyčítají žárlivost a záletnictví
- Oberonův sluha Puk opatřuje zázračnou bylinu, jejíž šťáva nakapaná na víčka spících způsobí, že se zamilují do první bytosti kterou spatří => do toho se připlétají mladí Athéňané Lysandr a Demetrius zamilovaní do Hermie a Helena, zamilovaná do Demetria => celá zápletka graduje trojitou svatbou v athénském paláci – athénský vévoda Theseus si bere královnu Amazonek Hyppolytu, Lysandr Hermii a Demetrius Helenu
Tvorba dramatických romancí – hry s pohádkovými a bájeslovnými motivy
- Perikles
- Cymbelín
- Zimní pohádka
Také komedie nabývají postupně na vážnějším rázu (tzv. temné komedie)
- Jak se vám líbí
- Večer tříkrálový
- Konec vše napraví
Shakespearovi překladatelé u nás
- Josef V. Sládek
- Erik A. Saudek
- J. Topol
- Hilský
Shakespearovo dílo jako zdroj dalšího uměleckého ztvárnění
- k příběhu Romea a Julie se vrací Jan Otčenášek novelou Romeo, Julie a tma
- opera, balet
- muzikál
Předchůdci Husovi, Jan Hus, husitská literatura
LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ
(konec 14.stol.)
- prohloubení rozporu ve společnosti, odpor k církvi => Ta své bohatství získává zdaňováním obyvatel desátky, prodejem odpustků a většinou falešných ostatků svatých.
- snaha myslitelů a kazatelů o nápravu = reformu
- ústup duchovní a rytířské epiky, dvorské lyriky a středověkého dramatu
- v popředí : satira (kritika nedostatků), duchovní písně (reagují na praktické otázky), kroniky, traktáty (učené pojednání), kázání (agitace)
- v lit. probíhá : - počeštění
- demokratizace
- laicizace
V této době se ve světe objevuje řada kazatelů. U nás jsou to předchůdci Jana Husa, kteří kážou v různých jazycích.
a) latinsky a německy - Konrád Waldhauser (jeho myšlenky byly určeny pouze vzdělaným)
b) latinsky - Matěj z Janova
c) česky - Jan Milíč z Kroměříže (kázal pro chudinu) a Tomáš Štítný ze Štítného
Tomáš Štítný ze Štítného
- studoval v Praze, chodil na Milíčova kázání
- dnes je považován za zakladatele naučné, výchovné prózy
- díla: - Sborník traktátů :
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – zabývá se výkladem zákl. náboženských příběhů
Řeči besední – otec odpovídá dětem na otázky – souvislost s tím, že jeho původní tvorba byla určena jeho dětem
Knížky o šašiech – Knížky o hře šachové – srovnání této hry s uspořádáním společnosti
Nejvýznamnějším kazatelem husitského období je ale bezesporu Jan Hus. Narodil se roku 1371 v Husinci u Prachatic. Již od roku 1402 kázal v Betlémské kapli. Studoval na pražské Karlově univerzitě a roku 1409 se stal jejím rektorem. Jeho úspěch spočíval hlavně v tom, že dokázal své myšlenky, které vycházely z učení anglického reformátora Johna Wycleffa, zpřístupnit prostému lidu stejně jako měšťanům nebo šlechtě.
Husova díla:
a) psaná latinsky
- O církvi (De ecclesia, 1413) – shrnul zde základní body své kritiky katolické církve – popírá postavení papeže a prohlašuje, že hlavou církve je Kristus a příslušníkem církve je jen ten, kdo nespáchal žádný hřích
- O českém pravopise – úprava pravopisu - popsal systém tzv. nabodeníček (krátká a dlouhá) vedoucí k odstranění spřežek v češtině – Hus zavedl diakritický pravopis.
- Rozprava o odpustcích – zobrazuje zde svůj postoj proti prodávání odpustků a jiným platbám za církevní úkony
b) psaná česky
- Výklad viery, desatera a páteře (1412) – Chce, aby každý Čech mluvil dobře česky – je si vědom, že řeč je jedním z nejdůležitějších znaků národa. Proto neschvaluje používání německých výrazů v češtině.
- Knížky o svatokupectví (1413)
- pokračuje ve stejném duchu jako v Rozpravách o odpustcích
- kritizuje církevní hodnostáře, že žijí v nadbytku místo toho, aby peníze věnovali na stavbu kostelů
- Dcerka – určeno ženám a dívkám
- Postila – výklad evangelií, která byla součástí kázání
- Hus vyvolal v Praze svou tvorbou pouliční bouře namířené proti prodejcům odpustků - papež na něj uvalil roku 1412 klatbu.
- Na jaře roku 1414 byl císařem Zikmundem pozván do Kostnice, aby zde obhájil své učení. Byl zde ale nařčen z kacířství a když se ani po ročním věznění, během kterého psal své listy z Kostnice, nevzdal svých názorů, byl 6.července 1415 upálen.
Husova smrt vyvolala v Čechách obrovský ohlas, stal se symbolem husitského hnutí, což dokládá jeho životopis Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici, sepsaná jedním z jeho žáků Petrem z Mladoňovic.
Kromě Husa vedli český lid i další kazatelé, jako byl Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský, radikální vůdce pražské chudiny.
Husitská literatura je především literaturou lidovou. Zvláště se to týká písňové tvorby, která je soustředěna v Jistebnickém kancionálu. Obsahuje např. píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské (výzvy pro lidi proti Zikmundovi) a bojový chorál Ktož jsú boží bojovníci (= husitská hymna).
Husitské boje se staly námětem pro Vavřince z Březové. Vítězství u Domažlic popsal v latinské oslavné básni nazvané Báseň vznešené koruny české. Taktéž latinsky vypravuje o událostech let 1414-1422 ve své Husitské kronice (=> nedokončeno).
Na dobu husitskou reaguje také Budyšínský rukopis.
- soubor tří skladeb
- Žaloba koruny české a Porok koruny české (porok = pokárání) – ostré výpady proti Zikmundovi
- Hádání Prahy s Kutnou Horou – zobrazen spor husitské Prahy a katolické K. Hory – autor v tomto alegorickém boji nechává vyhrát stranu husitskou
DOBA POHUSITSKÁ
Petr Chelčický
- O boji duchovním (1421) – v tomto traktátu odmítá fyzické násilí, uznává pouze boj duchovní
- O trojiem lidu řeč
- neuznává rozdělení lidí do trojího stavu (kněžský, šlechtický, robotný) – na rozdíl od Husa hlásá rovnost všech lidí
- na základě Chelčického myšlenek (rovnost všech lidí) byla v polovině 15. století založena nová církev – Jednota bratrská – členy se stávají jak duchovní a šlechtici, tak i prostí lidé (nezáleží na společenském postavení a bohatství)
- Postila – jeho názory na církev, společnost, morálku, soubor kázání
- spis Siet viery pravé (1442)
- zabývá se tím, jak má vypadat ideální církev a kritizuje její současný stav a soupeření církve s mocí světskou
- dílo obrazné - autor vychází z vypravování Lukášova evangelia o Petrově zázračném rybolovu – rybářská síť slouží k tomu, aby byli spravedliví jejím prostřednictvím spaseni, ale dvě mohutné velryby (znázorňující papeže a císaře) ji trhají – síť představuje církev
- vrcholné dílo Chelčického
(konec 14.stol.)
- prohloubení rozporu ve společnosti, odpor k církvi => Ta své bohatství získává zdaňováním obyvatel desátky, prodejem odpustků a většinou falešných ostatků svatých.
- snaha myslitelů a kazatelů o nápravu = reformu
- ústup duchovní a rytířské epiky, dvorské lyriky a středověkého dramatu
- v popředí : satira (kritika nedostatků), duchovní písně (reagují na praktické otázky), kroniky, traktáty (učené pojednání), kázání (agitace)
- v lit. probíhá : - počeštění
- demokratizace
- laicizace
V této době se ve světe objevuje řada kazatelů. U nás jsou to předchůdci Jana Husa, kteří kážou v různých jazycích.
a) latinsky a německy - Konrád Waldhauser (jeho myšlenky byly určeny pouze vzdělaným)
b) latinsky - Matěj z Janova
c) česky - Jan Milíč z Kroměříže (kázal pro chudinu) a Tomáš Štítný ze Štítného
Tomáš Štítný ze Štítného
- studoval v Praze, chodil na Milíčova kázání
- dnes je považován za zakladatele naučné, výchovné prózy
- díla: - Sborník traktátů :
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – zabývá se výkladem zákl. náboženských příběhů
Řeči besední – otec odpovídá dětem na otázky – souvislost s tím, že jeho původní tvorba byla určena jeho dětem
Knížky o šašiech – Knížky o hře šachové – srovnání této hry s uspořádáním společnosti
Nejvýznamnějším kazatelem husitského období je ale bezesporu Jan Hus. Narodil se roku 1371 v Husinci u Prachatic. Již od roku 1402 kázal v Betlémské kapli. Studoval na pražské Karlově univerzitě a roku 1409 se stal jejím rektorem. Jeho úspěch spočíval hlavně v tom, že dokázal své myšlenky, které vycházely z učení anglického reformátora Johna Wycleffa, zpřístupnit prostému lidu stejně jako měšťanům nebo šlechtě.
Husova díla:
a) psaná latinsky
- O církvi (De ecclesia, 1413) – shrnul zde základní body své kritiky katolické církve – popírá postavení papeže a prohlašuje, že hlavou církve je Kristus a příslušníkem církve je jen ten, kdo nespáchal žádný hřích
- O českém pravopise – úprava pravopisu - popsal systém tzv. nabodeníček (krátká a dlouhá) vedoucí k odstranění spřežek v češtině – Hus zavedl diakritický pravopis.
- Rozprava o odpustcích – zobrazuje zde svůj postoj proti prodávání odpustků a jiným platbám za církevní úkony
b) psaná česky
- Výklad viery, desatera a páteře (1412) – Chce, aby každý Čech mluvil dobře česky – je si vědom, že řeč je jedním z nejdůležitějších znaků národa. Proto neschvaluje používání německých výrazů v češtině.
- Knížky o svatokupectví (1413)
- pokračuje ve stejném duchu jako v Rozpravách o odpustcích
- kritizuje církevní hodnostáře, že žijí v nadbytku místo toho, aby peníze věnovali na stavbu kostelů
- Dcerka – určeno ženám a dívkám
- Postila – výklad evangelií, která byla součástí kázání
- Hus vyvolal v Praze svou tvorbou pouliční bouře namířené proti prodejcům odpustků - papež na něj uvalil roku 1412 klatbu.
- Na jaře roku 1414 byl císařem Zikmundem pozván do Kostnice, aby zde obhájil své učení. Byl zde ale nařčen z kacířství a když se ani po ročním věznění, během kterého psal své listy z Kostnice, nevzdal svých názorů, byl 6.července 1415 upálen.
Husova smrt vyvolala v Čechách obrovský ohlas, stal se symbolem husitského hnutí, což dokládá jeho životopis Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici, sepsaná jedním z jeho žáků Petrem z Mladoňovic.
Kromě Husa vedli český lid i další kazatelé, jako byl Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský, radikální vůdce pražské chudiny.
Husitská literatura je především literaturou lidovou. Zvláště se to týká písňové tvorby, která je soustředěna v Jistebnickém kancionálu. Obsahuje např. píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské (výzvy pro lidi proti Zikmundovi) a bojový chorál Ktož jsú boží bojovníci (= husitská hymna).
Husitské boje se staly námětem pro Vavřince z Březové. Vítězství u Domažlic popsal v latinské oslavné básni nazvané Báseň vznešené koruny české. Taktéž latinsky vypravuje o událostech let 1414-1422 ve své Husitské kronice (=> nedokončeno).
Na dobu husitskou reaguje také Budyšínský rukopis.
- soubor tří skladeb
- Žaloba koruny české a Porok koruny české (porok = pokárání) – ostré výpady proti Zikmundovi
- Hádání Prahy s Kutnou Horou – zobrazen spor husitské Prahy a katolické K. Hory – autor v tomto alegorickém boji nechává vyhrát stranu husitskou
DOBA POHUSITSKÁ
Petr Chelčický
- O boji duchovním (1421) – v tomto traktátu odmítá fyzické násilí, uznává pouze boj duchovní
- O trojiem lidu řeč
- neuznává rozdělení lidí do trojího stavu (kněžský, šlechtický, robotný) – na rozdíl od Husa hlásá rovnost všech lidí
- na základě Chelčického myšlenek (rovnost všech lidí) byla v polovině 15. století založena nová církev – Jednota bratrská – členy se stávají jak duchovní a šlechtici, tak i prostí lidé (nezáleží na společenském postavení a bohatství)
- Postila – jeho názory na církev, společnost, morálku, soubor kázání
- spis Siet viery pravé (1442)
- zabývá se tím, jak má vypadat ideální církev a kritizuje její současný stav a soupeření církve s mocí světskou
- dílo obrazné - autor vychází z vypravování Lukášova evangelia o Petrově zázračném rybolovu – rybářská síť slouží k tomu, aby byli spravedliví jejím prostřednictvím spaseni, ale dvě mohutné velryby (znázorňující papeže a císaře) ji trhají – síť představuje církev
- vrcholné dílo Chelčického
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)