Renesance a humanismus v Čechách

( 2. polovina 15. st. až počátek 17. st.)

RENESANCE V ČECHÁCH
- v Čechách moc neprobíhá (vliv náboženské ideologie)
- Karel IV. – spojení s italskou renesancí a humanismem (jeho přítel byl Petrarca)
- knížky lidového čtení, zábavná próza – např. Historie o bratru Janu Palečkovi, O Faustovi, O Donu Juanovi
- Hynek z Poděbrad – syn Jiřího z Poděbrad
- básník =>dílo : - báseň Májový sen
- pobýval v Itálii => přeložil 11 novel Dekameronu
- Frantova práva – parodie na cechovní předpisy

HUMANISMUS V ČECHÁCH
- málo původních děl => hodně překladů => snaha poznávat cizí literatury a vyrovnat se jim
- ovlivňován latinou => latina měla vliv i na rozvoj spisovné češtiny
- lit. řeší náboženské a společenské otázky
- vzniká naučná literatura pro měšťany – zaměřená k životní praxi
- ustupuje se od verše a preferuje se hlavně nauková próza, snahy o rozšíření humanistické vzdělanosti
- význam knihtisku – vynalezen r. 1450 Janem Gutenbergem – tzv. inkunábule = knihy vytištěné do r. 1500 (prvotisk)
- humanismus je nejdříve omezen na učenecké kroužky (šlechta a duchovenstvo ) => vznik děl latinských
- později se k humanistickým myšlenkám hlásí i vzdělaní měšťané, hlásili se také k reformaci, upřednostňují češtinu jako literární jazyk

JEDNOTA BRATRSKÁ
= centrum humanismu
- vznikla 1458
- volbou vlastních kněží se osamostatnila od českých katolíků a husitů
- její členové kladli důraz na řád, kázeň a vzájemnou výchovu + vycházeli z učení Petra Chelčického o rovnoprávnosti všech občanů českých zemí => protože neuznávali rozdíly mezi lidmi a tudíž popírali stavy, provokovali vládnoucí kruhy a stali se terčem pronásledování – často byli prohlašováni za kacíře
- Jednota bratrská má zásluhu na vydávání Bible kralické
- vydávána průběžně v letech 1579 až 1594
- její tvorba se řadí mezi tzv. překlady ad fontes – překládání rovnou z originálu a ne přes jiné překlady
- jazyk Bible kralické = biblitština => stala se vzorem spis. češtiny => položení základů dnešní spis. češtiny
- po nezdaru českého stavovského povstání byla duchovní elita Jednoty bratrské nucena emigrovat

2 PROUDY HUMANISTICKÉ TVORBY
- oba 2 proudy se navzájem doplňovaly a ovlivňovaly
- a) LATINSKÝ PROUD – pro vzdělané
- napodobování antických vzorů
- autoři = církevní hodnostáři, šlechta

b) NÁRODNÍ PROUD – autoři jsou měšťané => prosazování češtiny
- vzdělávací cíl => lit. měla posílit sílu měšťanstva

ad. a) LATINŠTÍ HUMANISTÉ
Jan z Rabštejna
- Dialogus – diskuze o poměrech v Čechách za Jiřího z Poděbrad – autor zde hájí zájmy státu

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 – 1510)
- studoval především spisy antické
- pokračuje v tradici psaní traktátů – např. O lakotě, O ubohosti
- kritika tehdejší šlechty v díle Satira ke sv. Václavovi

Jan Skála z Doubravky = „Dubravius“
- Rada zvířat – veršované rady panovníkovi

Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
- básník, profesor a později rektor UK - dílo Cechias – veršované dějiny Čech
- inspiroval Zikmunda Wintra k vytvoření Mistra Campana – stal se hlavní postavou tohoto díla

ad. b) NÁRODNÍ PROUD

I.) TVORBA VZDĚLÁVACÍ, nauková
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 - 1520)
- univerzitní mistr a vynikající právník
- překlady z latiny
- formoval program humanismu v předmluvě k překladu díla O napravení padlého od Jana Zlatoústého
- usiloval o lit. psanou pěknou češtinou
- Knihy devatery – právnické dílo
- jazykově dokonalé, psáno srozumitelně a přehledně

- rozvoj psaní mluvnic => např. Vavřinec Benedikti z Nudožer

II.) TVORBA ZÁBAVNÁ
- Řehoř Hrubý z Jelení – přeložil dílo Chvála bláznovství od E. Rotterdamského => alegorie, satira
- Václav Písecký
- Mikuláš Konáš z Hodiškova – vydavatel zábavné literatury

III.) KRONIKY
Václav Hájek z Libočan (nar. na konci 15. st. – 1553)
- Hájkova kronika = Kronika česká => psána česky
- zachycení českých dějin od praotce Čecha do Habsburků
- kromě fakt obsahuje i historické nepřesnosti
- srozumitelný jazyk
- spíše připomíná uměleckou lit.
- oslava šlechty a katolictví
Mikuláš Dačický z Heslova
- Paměti – zachycuje události v Čechách i jiných zemích => např. pálení čarodějnic, 1. pitva v Praze

VRCHOLNÝ HUMANISMUS V ČECHÁCH
- rozvoj lit. vyžadoval znalosti jazyka i jeho rozvoj
- 15. – 16. stol. – vzniká současně lit. psaná latinsky i česky => převahu začíná mít lit. psaná česky => z velké části měšťanská

Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- biskup Jednoty bratrské, pedagog, básník, překladatel, historik, gramatik, podporoval myšlenku šíření vzdělanosti
- vydal překlad Nového zákona – stal se součástí Bible kralické (svým překladem Nového zákona vlastně podnítil skupinu autorů v Jednotě bratrské k vydání Bible kralické), překlad na dlouhou dobu vzorem jazykové správnosti
- vztah k češtině – spoluzakladatel spis. češtiny => v lit. prosazoval spis. češtinu, užíval i knižní tvary
- oceňoval krásu ČJ
- nářečí a hovorová čeština nemá se spis. češtinou nic společného
- Gramatika česká – rozsáhlé dílo
- nepůvodní dílo => vzniklo na základě starší mluvnice
- stala se jazykovou příručkou při překladu Nového zákona
- Filipika proti misomusům - útočná řeč proti těm, kteří nepřejí umění a vzdělání
- misomusové – nepřátelé múz
- působil také jako hudební teoretik
- teoretický spis o hudbě – – psán česky Musica
- uspořádal zpěvník jednoty bratrské – tzv. Šamotulský kancionál a Ivančický kancionál

Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599)
- překládal do češtiny významná evropská díla
- shromáždil kolem sebe skupinu spisovatelů
- důležitost kladl na obsah i jazyk děl
- přispěl ke zvýšení jazykové kultury a upevnění jazykové normy
=> „veleslavínská čeština“ => doba Adama z Veleslavína = ZLATÝ VĚK ČESKÉ LIT.
- tiskař a nakladatel - působil v nakladatelství Melantrich a po smrti tchána Jiřího Melantricha převzal tiskárnu
- dílo Kalendář historický – stručný přehled světových dějin => k některým přidal i vlastní hodnocení
- Knížky lidového čtení – srozumitelná čeština
- př. Příběhy o Enšpíglovi, Příběhy o Palečkovi (= šašek Jiřího z Poděbrad)
- Knihy dvě o založení země české – umožňují porovnat pohled katolíka a kališníka na vývoj v českých zemích
- zeměpisné dílo Kronika moskevská
- lexikograf - píše slovníky využívané i ve školách => nejvýznamnější ze čtyř slovníků Silva Quadrilinguis (Slovní zásoba čtyřjazyčná – česko – latinsko – řecko – německý)

V době humanismu dochází také k rozvoji cestování – tvorba CESTOPISŮ – mají naučnou i zábavnou funkci funkci
Oldřich Prefát z Vlkanova - Cesta z Prahy do Benátek
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - diplomat, hudebník a literát - ve svém díle uvádí své poznatky z cest po Svaté zemi a Egyptě
Václav Vratislav z Mitrovic - člen diplomatického poselstva Rudolfa II. do Cařihradu – popis této cesty v díle Příhody

- výchovná lit. – Šimon Lomnický z Budče – prozaické dílo => Kupidova střela

Do humanistického období v české literatuře spadá i část tvorby Jana Ámose Komenského (1592 – 1670)
- jedná se především o jeho pedagogické spisy
Didactica
- didaktika je disciplínou pedagogiky, zaobírá se teorií vyučování
- toto dílo obsahuje zásady Komenského učení
- chce vzdělání pro všechny
- je proti mechanickému učení bez pochopení logických souvislostí
- naučená látka by se měla průběžně opakovat
- žáci mají být děleni podle jednotlivých věkových skupin
- proces vyučování má být veden zajímavě – spis Škola hrou
Informatorium školy mateřské
- pojednává o výchově dětí předškolního věku
Orbis pictus (Svět v obrazech)
- kniha obrazů a textů psaná čtyřmi jazyky – 1. obrázková učebnice
Všeobecná pravda o nápravě věcích lidských
- spis snažící se o výchovu nových generací formou ponaučení z chyb generací předchozích
jazyková učebnice Brána jazyků otevřená
- přichází s ideou, že cizí jazyky lze naučit pouze prostřednictvím porozumění přes jazyk mateřský

=> Druhý tematický okruh Komenského tvorby již spadá do období baroka.

Humanismus a renesance ve světové literatuře

(poč. 14. – poč. 17. stol.)
- rozvoj : - měst, obchodu, řemeslnictví, společnosti, přírodních věd, vznik 1. manufaktur, zámořské objevy, vynález knihtisku
- na významu nabývá měšťanstvo – pře se se šlechtou a církví o moc

RENESANCE
- umělecký a myšlenkový směr => vymaňování ze středověkého způsobu myšlení
= znovuzrození, obrození antiky a antické kultury jako vzoru
- nový rozvoj umění, literatury, filozofie => důraz na lidský rozum a pozemský život, středem zájmu je člověk, poznání života a člověka, zákonitosti života a přírody
- víra v lidské schopnosti a síly, důraz na osobnost člověka
- snaha o univerzální pojetí života a světa, prózy, poezie a vědy
LITERATURA – obnova antických žánrů => epos, satira, drama i komedie, lyrické písně, životopis,
- nově vzniká epistolární lit. => psaní dopisů

HUMANISMUS
- human = lidský
- myšlenkový směr, životní a vzdělanostní program
- vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozvoj osobnosti, důraz na lidské schopnosti a vlastnosti, právo člověka na svobodné rozhodování
- rozumové jednání
- upřednostňování vytříbené klasické latiny => objevují se ale i národní jazyky
- často dialogy

● Itálie
- vznik – přelom 13. a 14. stol. => centrum = Florencie

DANTE ALIGHIERI (1265 - 1321)
- pochází z Florencie ze šlechtické rodiny, což mu umožnilo vzdělání
- musel do vyhnanství => žil ve Veroně
- jeho život byl poznamenán láskou k Beatrice
- zpočátku se zabývá dvorskou milostnou lyrikou a rytířskými náměty, zpracovanými v sonetech a v kancónách
- kancóna - původně francouzská básnická forma, používaná v té době hlavně ve dvorské lyrice
- Nový život – psáno italsky formou deníku
- milostné básně prokládané prózou
- vrcholné dílo – duchovní alegorický epos Božská komedie
- má 3 části - Peklo, Očistec a Ráj - každá po 33 zpěvech => symbolika čísla 3
- hl. postavou je básník sám. V doprovodu básníka Vergilia prochází nejprve lesem, ohrožován 3 šelmami –
Smyslností, Pýchou a Lakotou, poté peklem a očistcem, kdy dramaticky popisuje muka odsouzenců, mezi které umisťuje i své politické odpůrce. Tím se snaží upozornit na lidské hříchy a varovat tak před zkažeností světa. Před branou Ráje ho musí Vergilius jako pohan opustit a na místo průvodce nastupuje jeho životní láska Beatrice, symbol nadpozemské krásy.
- tercíny - typické verše italské renesance
- Dantova Božská komedie inspirovala mnoho pozdějších děl, například Komenského Labyrint světa a ráj
srdce nebo Kollárovu Slávy dceru

FRANCESCO PETRARCA (1304 - 1374)
- taktéž florentský rodák - také jeho vykázali do vyhnanství, které prožil ve francouzském Avignonu
- přítel Karla IV.
- jeho dílem se prolíná jeho celoživotní láska k Lauře - Sonety Lauře
- sonet = znělka
- skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších, a dalších dvou po 3 verších
- myšlenková stavba - první strofa (teze) je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí)
- o její ctnosti, kráse a činech, ale i o místech, které ji básníkovi připomínají, a o jeho marné touze a stesku (Laura předčasně zemřela a on na ní stále vzpomíná)

GIOVANNI BOCCACCIO (1313 - 1375)
- prozaik – píše novely
- byl i humanista
- byl zakázán církví
- znaky – světská témata
- kritika církve a měšťanů
- žena je rovna muži
- Dekameron (volně přeloženo jako Kniha deseti dnů )
- soubor sta novel zasazených do dějového rámce
- V úvodním příběhu se dovídáme o morové epidemii ve Florencii, před kterou utíká šlechtická společnost sedmi dívek a tří mladíků. Na venkově, v idylickém prostředí, si krátí čas vyprávěním vážných i veselých historek. Každý den se věnují určitému tématu, většinou však převažují milostné příběhy, které podávají výstižný obraz soudobého života v Itálii, vzdáleného křesťanskému odříkání.

● Francie
- renesance se zde objevuje později než v Itálii => v důsledku 100 leté války s Anglií

FRANCOIS VILLON ( 1431 ? - 1463 ? )
- vlastním jménem François de Montcorbier
- 1. moderní básník Evropy => je pokládán za tzv. prokletého básníka => díky němu proniká do francouzské renesanční poezie reálnější pohled na svět
- studoval na univerzitě v Paříži, následně ale zvolil bohémský způsob života – jeho leckdy dobrodružný život se mu stal zdrojem témat pro jeho poezii – snažil se sice žít spořádaně, ale nedosáhl toho. Byl dokonce i obviněn z vraždy.
- v jeho dílech se objevují dvojsmysly a protiklady
- zakladatel francouzské (villonské) balady
- lyrická báseň => první 3 sloky jsou delší a 4. sloka je kratší
- cykly balad Malý testament a Velký testament (testament = závěť)
- Velký testament - zamýšlí se nad svým životem, vyjadřuje lítost nad promarněným mládím a omlouvá své hříchy chudobou a osudem
- Malý testament - formou ironických a satirických básní se loučí se svými přáteli

- pohnutý život Françoise Villona zaujal mnoho pozdějších autorů. Jarmila Loukotková ho zobrazila v románu Navzdory básník zpívá a Voskovec s Werichem o něm napsali divadelní hru Balada z hadrů.

FRANCOIS ROBELAIS (1494 ? - 1553)
- největší prozaik v renesanční Francii
- humanista
- pětidílný satirický román Gargantua a Pantagruel
- 5-ti dílný román ze života obrů Gargantuy a jeho syna Pantagruela
- paroduje rytířské romány - u hrdinů jsou přehnaně zveličeny tělesně rozměry a jejich síla
- výsměch středověkým názorům
- satirický pohled na běžné životní situace i na církev – román působí jako posměšný, ale i výchovný (líčí cestu za poznáním)
- burleska = literární útvar hrubě komického rázu

MICHEL DE MONTAIGNE (1533 – 1592)
- dílo Eseje => vytvořil nový lit. žánr = ESEJE
- esej (= pokus) – menší lit. útvar pojednávající duchaplným způsobem o zajímavých otázkách (=> dnes pojednání na odborná témata)
- propagace radostného a šťastného života

PIERRE DE RONSARD
= „francouzský Petrarca“
- milostná poezie => dílo : - Sonety Heleně
- za vzor si bere antiku a italskou renesanční lit.

● Španělsko
- renesance se zde rozvíjí i přes hospodářský a politický úpadek
= „zlatý věk španělské lit.“
- nový druh románu => PIKARESKNÍ ROMÁN (Pikaros = šibal)

MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA (1547 - 1616)
- Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha
- parodie na rytířské romány
- vypráví příběh chudého zemana, který se, ovlivněn četbou rytířských knih, vydává jako rytíř Don Quijote do světa (pouze do okolí jeho domu) naplňovat rytířské ideály. Realita je však jiná a on se často ocitá na straně poražených. Brání svým mečem dobro a svou čest i v naprosto nesmyslných případech (boj s větrnými mlýny), a proto ho okolí má spíše za legrační figurku a podivína.
- v postavě Sancho Panzy, Don Quijotova zbrojnoše, dokázal Cervantes propojit vznešené ideály se zdravým selským rozumem
- kůň Rosinanta
- láska Dulcinea

=> donkichot = přenesené pojmenování
= někdo, kdo o něco marně usiluje

LOPE DE VEGA (1562 - 1635)
- dramatik - počet jeho her je odhadován na 2000
- hry s historickým námětem, kdy je často zobrazován konflikt mezi tyranským šlechticem a poddaným, který končí většinou ve venkovanův prospěch
- hra Ovčí pramen (Fuente Ovejuna)
- líčí povstání městečka Fuente Ovejuna proti zástupci španělského krále, který utlačuje poddané
- podle skutečné události

TIRSO DE MOLINA (1584 – 1648)
- žák a pokračovatel Lopé de Vegy
- hry s náboženskou tématikou
- hra Svůdce sevillský a kamenný host
- do literatury uvádí postavu Dona Juana – dobrodružného a chladnokrevného kavalíra, který ustavičně vyhledává nové lásky a nová nebezpečí => za zkázu mnohých lidských životů jej nemine boží trest

● Anglie
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)
- Povídky Canterburské
- pestrá společnost obyčejných lidí, většinou drobných měšťanů, koná náboženskou pouť ke Canterburské katedrále k hrobu světce Thomase Becketa. Poutníci si zpříjemňují cestu vyprávěním různých příběhů. V nich je výstižně, jemně ironicky, charakterizován život tehdejších prostých lidí.

WILLIAM SHAKESPEARE (1564 - 1616)
- herec, dramatik, básník
- světská tématika
- náměty : - slavné osobnosti, anglické kroniky, antika, italská díla, lidové balady a starší hry
- hrdinové jeho her si utváří sami svůj osud => vyplývá z toho, jaký mají charakter a vlastnosti
- střídá verš i prózu
- narodil se ve Stradtfordu, ale když se v 18 oženil s o 8 let starší ženou, odešel do Londýna, kde začal tvořit
- 1594 – dostal se do divadelní společnosti Lorda Komořího
- 1599 – investuje do divadla GLOBE = Zeměkoule
- jeviště ze 3 stran obklopené hledištěm
- nevyužívají se rekvizity
- zdůraznění mluveného slova, gestikulace a kostýmů
OBDOBÍ TVORBY
a) 1. OBDOBÍ – do r. 1600
- plně renesanční
- optimismus
- vznik komedií, historických her (př. Julius Caesar, Richard II., III. , Jindřich IV., V., VI.) i 1. tragédie Romeo a Julie
- komedie – Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsdorské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský
- v komediích nakonec vždy zvítězí láska a spravedlnost
b) 2. OBDOBÍ
- pesimismus
- píše pouze tragédie
- v Evropě doznívají renesanční myšlenky
OBSAHY DĚL
1) TRAGÉDIE
- Romeo a Julie – zřejmě nejslavnější Shakespearovo dílo
- tragický příběh lásky
- ve Veroně žijí 2 znepřátelené rody => Romeo = Montek, Julie = Kapuletová
- Hamlet – dánský princ Hamlet pomstí vraždu svého strýce pomocí lsti => pomůžou mu divadelníci => strýc, který Hamletova otce zabil se hry zalekne a to jeho čin prozradí
- Král Lear – Lear vyžene dceru Kordelii, protože mu nedokázala dobře říct, jak moc ho má ráda => Anglii tak vládnou 2 Kordeliiny sestry => Kordelie si vezme francouzského krále, který vede s Anglií válku, ale prohraje => Kordelie i Lear umírají a sestry se navzájem zabijí
- Macbath – Macbath zabije krále, aby se sám stal králem => krátce na to ho ale začne tížit svědomí a nakonec umírá
- Othello – Roderigo s Jagem vymyslí plán, jak se Othella zbavit, aby mohl Roderigo být s Desdemonou => Roderigo, Othellova žena a Emilie (Jagova žena) a nakonec i Jago umírají => Casio je zraněn

2) HISTORICKÉ DRAMA
- Julius Caesar – Shakespear popisuje Caesarovu smrt

3) KOMEDIE
- Veselé paničky Windsdorské – postava Falstafa – typický renesanční hrdina
- Sen noci svatojánské -děj se odehrává převážně v lese poblíž Athén, kde mezi sebou vedou spor vládci čarodějné říše elfů a víl (Oberon a Titánie) – vzájemně si vyčítají žárlivost a záletnictví
- Oberonův sluha Puk opatřuje zázračnou bylinu, jejíž šťáva nakapaná na víčka spících způsobí, že se zamilují do první bytosti kterou spatří => do toho se připlétají mladí Athéňané Lysandr a Demetrius zamilovaní do Hermie a Helena, zamilovaná do Demetria => celá zápletka graduje trojitou svatbou v athénském paláci – athénský vévoda Theseus si bere královnu Amazonek Hyppolytu, Lysandr Hermii a Demetrius Helenu


Tvorba dramatických romancí – hry s pohádkovými a bájeslovnými motivy
- Perikles
- Cymbelín
- Zimní pohádka

Také komedie nabývají postupně na vážnějším rázu (tzv. temné komedie)
- Jak se vám líbí
- Večer tříkrálový
- Konec vše napraví


Shakespearovi překladatelé u nás
- Josef V. Sládek
- Erik A. Saudek
- J. Topol
- Hilský

Shakespearovo dílo jako zdroj dalšího uměleckého ztvárnění
- k příběhu Romea a Julie se vrací Jan Otčenášek novelou Romeo, Julie a tma
- opera, balet
- muzikál