Předchůdci Husovi, Jan Hus, husitská literatura

LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ
(konec 14.stol.)
- prohloubení rozporu ve společnosti, odpor k církvi => Ta své bohatství získává zdaňováním obyvatel desátky, prodejem odpustků a většinou falešných ostatků svatých.
- snaha myslitelů a kazatelů o nápravu = reformu
- ústup duchovní a rytířské epiky, dvorské lyriky a středověkého dramatu
- v popředí : satira (kritika nedostatků), duchovní písně (reagují na praktické otázky), kroniky, traktáty (učené pojednání), kázání (agitace)
- v lit. probíhá : - počeštění
- demokratizace
- laicizace

V této době se ve světe objevuje řada kazatelů. U nás jsou to předchůdci Jana Husa, kteří kážou v různých jazycích.

a) latinsky a německy - Konrád Waldhauser (jeho myšlenky byly určeny pouze vzdělaným)
b) latinsky - Matěj z Janova
c) česky - Jan Milíč z Kroměříže (kázal pro chudinu) a Tomáš Štítný ze Štítného

Tomáš Štítný ze Štítného
- studoval v Praze, chodil na Milíčova kázání
- dnes je považován za zakladatele naučné, výchovné prózy
- díla: - Sborník traktátů :
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – zabývá se výkladem zákl. náboženských příběhů
Řeči besední – otec odpovídá dětem na otázky – souvislost s tím, že jeho původní tvorba byla určena jeho dětem
Knížky o šašiech – Knížky o hře šachové – srovnání této hry s uspořádáním společnosti

Nejvýznamnějším kazatelem husitského období je ale bezesporu Jan Hus. Narodil se roku 1371 v Husinci u Prachatic. Již od roku 1402 kázal v Betlémské kapli. Studoval na pražské Karlově univerzitě a roku 1409 se stal jejím rektorem. Jeho úspěch spočíval hlavně v tom, že dokázal své myšlenky, které vycházely z učení anglického reformátora Johna Wycleffa, zpřístupnit prostému lidu stejně jako měšťanům nebo šlechtě.

Husova díla:

a) psaná latinsky
- O církvi (De ecclesia, 1413) – shrnul zde základní body své kritiky katolické církve – popírá postavení papeže a prohlašuje, že hlavou církve je Kristus a příslušníkem církve je jen ten, kdo nespáchal žádný hřích
- O českém pravopise – úprava pravopisu - popsal systém tzv. nabodeníček (krátká a dlouhá) vedoucí k odstranění spřežek v češtině – Hus zavedl diakritický pravopis.
- Rozprava o odpustcích – zobrazuje zde svůj postoj proti prodávání odpustků a jiným platbám za církevní úkony

b) psaná česky
- Výklad viery, desatera a páteře (1412) – Chce, aby každý Čech mluvil dobře česky – je si vědom, že řeč je jedním z nejdůležitějších znaků národa. Proto neschvaluje používání německých výrazů v češtině.
- Knížky o svatokupectví (1413)
- pokračuje ve stejném duchu jako v Rozpravách o odpustcích
- kritizuje církevní hodnostáře, že žijí v nadbytku místo toho, aby peníze věnovali na stavbu kostelů
- Dcerka – určeno ženám a dívkám
- Postila – výklad evangelií, která byla součástí kázání

- Hus vyvolal v Praze svou tvorbou pouliční bouře namířené proti prodejcům odpustků - papež na něj uvalil roku 1412 klatbu.
- Na jaře roku 1414 byl císařem Zikmundem pozván do Kostnice, aby zde obhájil své učení. Byl zde ale nařčen z kacířství a když se ani po ročním věznění, během kterého psal své listy z Kostnice, nevzdal svých názorů, byl 6.července 1415 upálen.

Husova smrt vyvolala v Čechách obrovský ohlas, stal se symbolem husitského hnutí, což dokládá jeho životopis Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici, sepsaná jedním z jeho žáků Petrem z Mladoňovic.
Kromě Husa vedli český lid i další kazatelé, jako byl Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský, radikální vůdce pražské chudiny.

Husitská literatura je především literaturou lidovou. Zvláště se to týká písňové tvorby, která je soustředěna v Jistebnickém kancionálu. Obsahuje např. píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské (výzvy pro lidi proti Zikmundovi) a bojový chorál Ktož jsú boží bojovníci (= husitská hymna).

Husitské boje se staly námětem pro Vavřince z Březové. Vítězství u Domažlic popsal v latinské oslavné básni nazvané Báseň vznešené koruny české. Taktéž latinsky vypravuje o událostech let 1414-1422 ve své Husitské kronice (=> nedokončeno).

Na dobu husitskou reaguje také Budyšínský rukopis.
- soubor tří skladeb
- Žaloba koruny české a Porok koruny české (porok = pokárání) – ostré výpady proti Zikmundovi
- Hádání Prahy s Kutnou Horou – zobrazen spor husitské Prahy a katolické K. Hory – autor v tomto alegorickém boji nechává vyhrát stranu husitskou

DOBA POHUSITSKÁ
Petr Chelčický
- O boji duchovním (1421) – v tomto traktátu odmítá fyzické násilí, uznává pouze boj duchovní
- O trojiem lidu řeč
- neuznává rozdělení lidí do trojího stavu (kněžský, šlechtický, robotný) – na rozdíl od Husa hlásá rovnost všech lidí
- na základě Chelčického myšlenek (rovnost všech lidí) byla v polovině 15. století založena nová církev – Jednota bratrská – členy se stávají jak duchovní a šlechtici, tak i prostí lidé (nezáleží na společenském postavení a bohatství)
- Postila – jeho názory na církev, společnost, morálku, soubor kázání
- spis Siet viery pravé (1442)
- zabývá se tím, jak má vypadat ideální církev a kritizuje její současný stav a soupeření církve s mocí světskou
- dílo obrazné - autor vychází z vypravování Lukášova evangelia o Petrově zázračném rybolovu – rybářská síť slouží k tomu, aby byli spravedliví jejím prostřednictvím spaseni, ale dvě mohutné velryby (znázorňující papeže a císaře) ji trhají – síť představuje církev
- vrcholné dílo Chelčického