13) Větný člen holý, rozvitý a několikanásobný

VĚTNÝ ČLEN = zákl. jednotka větné struktury
- není větný člen : předložky, spojky, částice, citoslovce + kontaktní výrazy a odkazovací zájmena
- holý = pokud člen neřídí žádný další člen
- rozvitý = pokud se stává řídící po jiný větný člen
- několikanásobný = pokud je řízeno více větných členů jedním členem ve vztahu souřadnosti

Podmět (PO) = původce, činitel děje nebo nositel vlastnosti
┌ vyjádřený = podst.jm., příd.jm., číslovka, infinitiv slovesa, VV podmětná
│
└ nevyjádřený = osoba vyplývá ze slovesného tvaru, nebo z předchozího textu
+ všeobecný = neoznačuje žádného konkrétního původce děje, nejčastěji 3.os.Pl.
- může bát vyjádřen i 2.pádem, bude-li podmět vyjadřovat část množství (ubylo vody)

Přísudek (PŘ)- rozdělujeme na :
a) slovesný
b) jmenný se sponou (být, stávati se, zdát se)
c) jmenný (škola základ života)

Přívlastek (PK) - blíže určuje podst. jm.
- ptáme se : jaký, který, čí ?
- shodný - má stejný pád, číslo, rod
- výjimka !! může být i nesklonné (prima sezóna)
neshodný - nejčastastěji 2. pád (okna školy)

Předmět (PT) - nejčastěji rozvíjí sloveso a vyjadřuje to, nač se slovesný děj vztahuje
- slovesa vyžadující doplnění předmětem = předmětná (ostatní bezpředmětná)

Doplněk (D) - rozvíjí plnovýznamové sloveso i substantivum
- nejčastěji vyjádřen př.jm.
- časté doplňky - rád, sám, všechen, přechodník

Příslovečné určení (PU) - vyjadřuje bližší okolnosti děje, nebo určuje kvalitu vlastností, či míry,
závisí na slovese
rozdělujeme : místa, času, způsobu, příčiny, účelu