3) Vývoj češtiny ve vztahu k vývoji společnosti by Smile

3 plány :

1) Hláskový – uzavřen v 16.st. a od té doby se nemění
2) Gramatický
3) Lexikální – mění se nejrychleji(nová slova)

1) HLÁSKOSLOVÝ
- čeština je jazyk západoevropský, kolem 9.st. probíhají změny, které vydělují češtinu jako samost. jazyk ze západo-slovanského společného základu
- 10.-13.st. –
stahování samohlásek (j se mění v dlouhý 1 vokál): dobraja → dobrá
zánik a vokalizace jerů (náhrada samohláskou) – sudé jery od konce se měnily v –e-, liché zanikly – starьсь → stařec
zánik nosovek (ọ→ u, ẹ→ ě,a ) – roka → ruka
vznik ř, h – glava → hlava, rieka → řeka
13.-14.st. -
přehlásky – obměny kmen.hlásek a → ě , o → ě , á → ie , ó → ie, u → i (dušu → duši)
změna dlouhých samohl.na dvojhlásku – ó → ou
15.st.
změna dvojhlásek v samohlásku – ou → ů, ie → í (viera → víra)
15.-17.st.
zánik dvojného čísla (duál)
rozlišení životnosti u mužského rodu (koupil kůň → koupil koně)

2) VÝVOJ GRAMATICKÉHO PLÁNU

- rozrůznění vzorů na tvrdé a měkké (pán, muž – dříve stejné)
- dříve číslo – jednotné, množné a duál – v 16.st. vymizel
- TVAROSLOVÍ :
o Proces zjednodušení – dříve 2 časy minulé jednoduché – v 15.st. zanikají – už jen složené
o Dnes - kolísání mezi vzory píseň a kost
o Změna uvnitř slovesných tříd : ve 4.tř. – kolísání mezi vzory trpí a sází – nejvíce ve 3.os.mn.č.(umí, umějí)
o Nová slovesa – ke vzoru kupuje, dělá
o Tvaroslovný systém spěje k pravidelnosti(nejméně pravidelná je 1.skupina-nejstarší)

3) LEXIKÁLNÍ VÝVOJ

- v období 9.st. – mnoho slov kolem církve se přejímá ze staroslověnštiny (kníže), více však z latiny (mše, kaple)
- 13.st. je posílen vliv němčiny v obl.správní a feudální
- 14.st. čeština se rozšiřuje slovní zásobu – díky :
o Tomáš Štítný ze Štítného – popisuje česky teologické problémy – nová slovní zásoba
o 1348 – založení univerzity – nová slovní zásoba, Klaretův slovník
- 16.st. období humanismu – vědomá péče o jazyk
o Daniel Adam z Veleslavína
o Komenský – Orbis Pictus, Thesaurus
- 17.st. války – zdroj pro pojmenování zbraní (italština, francouzština)
- 17-18.st – výrazný úpadek češtiny – čeština se nerozvíjí
- prohlubují se nářeční rozdíly
- poč.19.st. – péče o jazyk :
o Dobrovský – "Zevrubná mluvnice česká"
o Jungman – "Česko-německý slovník" – tvoří nová slova od českých základů, přejímá slova z jiných slov.jazyků(ruština, polština)
- 20.st. přejímání z angličtiny, vliv slovenštiny