2) Národní jazyk a jeho rozvrstvení by Iva

Národní jazyk = jazyk, kterým hovoří společenství lidí žijících na jednom území, mající společný historický, politický a kulturní vývoj

Mateřský jazyk = čeština
čeština je jazyk tzv. mnohovrstnatý
=> národní jazyk se dělí na různé systémy :

A) SPISOVNÝ JAZYK

čistě spisovný jazyk
funkčně nejvyšší a celonárodně závazný
má být užíván ve všech veřejných projevech – ve školách, v médiích,
ve státních záležitostech
hlavně v písemné podobě

hovorová čeština
spisovný jazyk
hlavně při mluveném projevu
v běžné komunikaci, v osobním styku

B) NESPISOVNÝ JAZYK

obecná čeština
nejrozšířenější nespisovná forma českého jazyka používaná v běžné ústní komunikaci
interdialekt používaný zejména v Čechách a na západní Moravě. Některé prvky obecné češtiny mohou časem proniknout do spisovné vrstvy jazyka.

nářečí = dialekt
rozšířena jen na určitém území:

1) česká – př. chodské,
=> é → ý , ý → ej , v na začátku slov, nespis. koncovky u podst. jm. →
ma/ama/ema , nespis. koncovky u příd. jm. é → ý/í
2) středomoravská
3) moravskoslovenská
4) slezská

slang
soubor slov a frází užívaných určitou skupinou lidí
myslivecký, studentský, sportovní

profesní slang
soubor slov a frází užívaných lidmi v určitém povolání => dochází tak k úspornosti slov a
jednoznačnosti v dané práci
- lékařství, železničářství

argot – mluva společenské spodiny => zlodějů, prostitutek, narkomanů
žargon – velmi vulgární